Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 242/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.242.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as it lacks standing to re-evaluate lower court factual findings.

Numero d'incarto I.ÚS 242/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a postal worker against a regional court's dismissal of his claim for travel expenses. The complainant argued that the appellate court violated his rights by altering the legal assessment of whether his move constituted a business trip or a simple job assignment without conducting new evidence. The court ruled that it cannot act as a second instance to re-evaluate facts already assessed by ordinary courts unless there is an extreme discrepancy between the court's conclusions and the evidence, which was not found here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court is not a second instance in the ordinary court system and may not re-evaluate factual findings unless an extreme discrepancy exists between the lower court's conclusions and the evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court standing ordinary court review factual findings re-evaluation extreme discrepancy standard constitutional complaint dismissal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z těchto důvodů Ústavní soud jeho stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem Brno, Anenská 8, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2007, čj. 15 Co 350/2006 - 211, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2007, čj. 15 Co 350/2006 - 211, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, čj. 50 C 89/2000 - 193, tak, že žaloba stěžovatele, jíž požadoval, aby mu žalovaná Česká pošta, státní podnik, zaplatila částku 6.173,-- Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že postupem Krajského soudu v Brně byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 28, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tím, že provedl diametrálně odlišné právní posouzení věci v tom, zda v daném případě se u stěžovatele jednalo o pracovní cestu, nebo o pouhý pokyn zaměstnavatele, kterým bylo označeno nové místo nástupu do zaměstnání v rámci sjednaného místa výkonu práce v pracovní smlouvě. Podle názoru stěžovatele ústavněprávní rovina je dána skutečností, že odvolací soud, v rozporu s konstantní judikaturou, provedl změnu hodnocení důkazů a v důsledku toho právní hodnocení věci, aniž by sám provedl dokazování, o které by tuto změnu mohl opřít.

Ze shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že důvodem zamítnutí žaloby stěžovatele byla skutečnost, že místo výkonu práce stěžovatele u žalované bylo v pracovní smlouvě sjednáno na celý obvod Okresní správy spojů Blansko. Do tohoto obvodu patří jak Pošta ve Skalici nad Svitavou, kde stěžovatel dlouhodobě práci vykonával, tak i Pošta Blansko 1. Stěžovatel tedy nebyl dnem 9. 12. 1996 vyslán do Blanska na pracovní cestu, ale byl mu sdělen jen nástup do zaměstnání v Blansku, tj. v místě, které spadalo pod sjednané místo výkonu práce. Nejednalo se tedy o přeložení ani o vyslání na pracovní cestu. Proto stěžovatel neměl nárok na proplácení cesty do "jiného místa výkonu práce" ani nárok na stravné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem a jeho právními závěry. Podstatou jeho ústavní stížnosti je tedy nespokojenost s tím, že jeho žaloba byla zamítnuta. Staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance v systému obecných soudů, která mu, jako orgánu ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy České republiky), nepřísluší. Ústavní soud opět zdůrazňuje, že není přezkumnou instancí v systému obecného soudnictví, takže není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy.

Z ústavní stížnosti ani z připojeného rozhodnutí nevyplývá, že by stěžovatel byl zkrácen ve svých základních právech, garantovaných pátou hlavou Listiny. Hodnotit obecným soudem již zhodnocené důkazy může Ústavní soud jen za předpokladu existence extrémního nesouladu mezi závěry obecného soudu a skutečnostmi, z nichž soud při hodnocení vycházel. Takovou situaci v daném případě neshledal.

Ustanovení čl. 36 odst. 1 zakotvuje právo na spravedlivý proces, čímž garantuje právo na to, aby příslušný soud rozhodl o právu či povinnosti stanoveným způsobem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s procesními předpisy, za současného respektování práv na soudní a jinou právní ochranu podle dalších ustanovení páté hlavy Listiny. V přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal nic, co by svědčilo o tom, že odvolací soud rozhodl postupem, jenž není v souladu s procesním předpisem, nebo o tom, že by nerespektoval základní lidská práva a svobody stěžovatele. Ústavní stížnost tak pouze vyjadřuje stěžovatelův nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a nevyplývá z ní nic, co by případ posouvalo do roviny ústavněprávní. Po Ústavním soudu jen požaduje, aby přehodnotil skutková a z nich vyplývající právní zjištění, k nimž odvolací soud dospěl. Se všemi námitkami stěžovatele se zmíněný soud přesvědčivě vypořádal, včetně řádného odůvodnění. Na jeho závěrech nehodlá Ústavní soud nic měnit, jelikož není jeho úkolem přehodnocovat skutková a právní zjištění nalézacích soudů, pokud jsou racionálně a přesvědčivě zdůvodněna.

Ústavní soud tedy uzavírá, že zjevně nedošlo k žádnému zásahu do stěžovatelových základních práv, zakotvených v Listině základních práv a svobod. Z těchto důvodů Ústavní soud jeho stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu