Constitutional Court dismisses appeal for review of police procedure lacking specific remedy request.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against the Czech Police's handling of a criminal report. The applicants requested a general review of the entire procedure and an opinion on the enforceability of a preliminary measure, rather than a specific remedy like annulment or prohibition. The court ruled that its jurisdiction is strictly limited to annulling decisions or ordering cessation of violations, meaning it lacks the authority to broadly review cases or issue advisory opinions as requested.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 3 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court's power is limited to annulling specific decisions or ordering cessation of violations, excluding broad procedural reviews or advisory opinions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2008 o ústavní stížnosti 1) H. V. a 2) M. M., obou zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, AK se sídlem Krajánkova 12, 141 00 Praha 4, proti postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení obecné kriminality, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2 odst. 3 čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 5, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhali přezkoumání postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení obecné kriminality, spočívajícího v uložení spisového materiálu, který se vztahoval k trestnímu oznámení podanému stěžovateli, ad acta. Zároveň stěžovatelé požadovali, aby Ústavní soud vyslovil stanovisko ve vztahu k vymahatelnosti a vykonatelnosti nařízeného předběžného opatření.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelům i účastníku řízení znám.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Zaměřil se zejména na posouzení otázky, zda je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit. Jedním z projevů této skutečnosti je fakt, že Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti.
Pravomoci Ústavního soudu vyvěrající v rovině ústavní z čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle citovaného ustanovení je Ústavní soud oprávněn, pokud vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Z ústavní stížnosti je však patrné, že se stěžovatelé nedomáhají zrušení žádného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud se týče jiného zásahu veřejné moci, může Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Petitem ústavní stížnosti - má-li vůbec jaký - se však stěžovatelé domáhají "přezkoumání celé věci na základě předložených listin a z pohledu namítaných porušení Ústavy, resp. Listiny základních práv a svobod" a vyslovení stanoviska "v této věci ve vztahu k vymahatelnosti, vykonatelnosti a ochraně účastníka, jemuž sice svědčí právo z vydaného předběžného opatření, nicméně se jej za těchto okolností nemůže domoci a zejména se bránit proti poruchovým jednáním." Z vyloženého proto vyplývá, že k věcnému projednání stěžovateli předloženého stížnostního žádání Ústavní soud pravomoc nemá, čili že - slovy zákona o Ústavním soudu - není k jeho projednání příslušný.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad předložených plných mocí, neboť opačný postup by byl ryze formalistický.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj