Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unfair trial in medical negligence damages case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a patient seeking damages for medical negligence. The lower courts dismissed the claim because the plaintiff failed to prove a causal link between the hospital's actions and his paralysis, rather than due to procedural unfairness. The Court ruled that it cannot act as a super-review instance to correct factual errors or evidentiary burdens in ordinary civil proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not serve as a super-review instance to correct factual errors or evidentiary burdens in ordinary civil proceedings but only protects constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Boleslavem, advokátem se sídlem Praha 5, Plzeňská 394/70, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, čj. 25 Cdo 2983/2005 - 432, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, čj. 26 Co 443/2004 - 410, a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 5. 2004, čj. 11 C 647/94 - 366, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jeho nároku na náhradu škody na zdraví. Spor mezi stěžovatelem a žalovanou Česko-německou nemocnicí Krkonoše, s. r. o., (dále jen "žalovaná") se datuje od roku 2000, kdy Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") vydal rozsudek, kterým žalobu stěžovatele zamítl. Poté, co věc prošla odvolacím řízením, naposledy okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení částky 151.900,-- Kč s příslušenstvím a na placení měsíční renty od 1. 5. 1994. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatel má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na nestranný a spravedlivý proces podle čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal náhrady škody na zdraví, k níž mělo dojít na základě porušení právní povinnosti žalované nemocnice, kam byl přijat k plánované operaci kolene. Po operaci prodělal náhlou cévní mozkovou příhodu. Podle jeho názoru žalovaná nemocnice nedostatečným předoperačním vyšetřením, neposkytnutím včasné odborné pomoci a nesprávným postupem při léčení zavinila, že stěžovatel, po cévní mozkové příhodě, zůstal ochrnut na pravou polovinu těla a stal se plně invalidním.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že k zamítnutí jeho žaloby došlo především pro neunesení důkazního břemene. Zdůraznil, že v řízení o náhradu škody na zdraví způsobené lékařem nebo zdravotnickým zařízením se jedná o záležitost vyžadující odborné posouzení a v tom má podstatný význam zdravotnická dokumentace, kterou žalovaná nemocnice nepředložila v dostatečném rozsahu. Z tohoto důvodu považuje posudek znalecké komise v jeho věci za nepostačující. Podle mínění stěžovatele řízení před obecnými soudy neproběhlo způsobem, který by splňoval kritéria spravedlivého procesu.
Ústavní soud v dané věci pochybení tvrzená stěžovatelem neshledal. Zamítavá rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně byla založena na neexistenci příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví stěžovatele a postupem žalované nemocnice, a nikoli na neunesení důkazního břemena stěžovatelem. Obecné soudy se dostatečně vyrovnaly s námitkami stěžovatele o nedostatečně provedeném dokazování a z toho vyplývajících chybných skutkových závěrech. Tyto námitky stěžovatel v ústavní stížnosti znovu zopakoval, se snahou dosáhnout požadované náhrady škody. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do role další přezkumné instituce, tedy do role, která mu nenáleží. V této souvislosti je nutno připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by měla napravovat každé jejich (stěžovatelem tvrzené) pochybení. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, nalezne-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před obecným soudem a dospěl k závěru, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. V přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu