Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 470/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.470.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for being filed late, rejecting one-year deadline argument. The court clarifies that the one-year limit applies only when no other remedy exists. The court held that the one-year deadline applies only when no other remedy exists. The court held that the one-year deadline applies only when no other remedy exists.

Numero d'incarto I.ÚS 470/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as untimely, rejecting the applicant's argument that a one-year deadline applied because no other legal remedy existed. The applicant claimed the one-year period from the date of the act should apply since the district court's order appointing an expert was a final decision with no further appeal options. The court ruled that the one-year deadline is only triggered when no other procedural remedy is available, and since the applicant had received the decision on March 12, 2007, the sixty-day period had already expired before the one-year limit could even be considered.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The one-year deadline for filing a constitutional complaint applies only when no other legal remedy is available, and in such cases, the start date for both the sixty-day and one-year periods coincides with the date the decision was received.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline one year limit no other remedy procedural time limit Constitutional Court untimely filing

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti M. H., zast. Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou, sídlem Masarykova 1250, Lysá nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.2.2007, č.j. 7 C 1377/92-1030, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 214 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 105 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a § 22 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podanou ústavní stížností, později na základě výzvy Ústavního soudu doplněnou právní zástupkyní, napadla v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud"), jímž byl ustanoven znalec za účelem vypracování revizního znaleckého posudku, a domáhala se jeho zrušení. Tvrdila, že tímto usnesením bylo porušeno její právo zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V části IV. ústavní stížnosti uvedla, že jí nebyla dána možnost napadnout usnesení opravným prostředkem, tudíž se domnívá, že se na tento případ nevztahuje žádné ustanovení zákona o Ústavním soudu, a pro podání ústavní stížnosti tak není stanovena žádná lhůta (poukázala na to, že její ústavní stížnost byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy bylo vydáno napadené usnesení, a tak byla zachována lhůta 1 rok dle § 72 odst. 5 zák. o Ústavním soudu). Současně s ústavní stížnosti podala stěžovatelka návrh na zrušení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 214 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 105 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a § 22 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka odvozuje zachování lhůty pro podání své ústavní stížnosti z ustanovení § 72 odst. 5 zák. o Ústavním soudu. Je pravdou, že podle tohoto odstavce je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti i v těch situacích, kdy bylo rozhodnuto orgánem veřejné moci v jednoinstančním řízení, tudíž proti takovým rozhodnutím neexistuje žádný prostředek nápravy. V takovém případě je lhůta k podání ústavní stížnosti konstruována jako šedesátidenní lhůta se subjektivním počátkem, která začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nemůže však za žádných okolností překročit jednoroční lhůtu s objektivně určeným počátkem, tj. počínající dnem, kdy k zásahu skutečnost došlo. Z kombinace obou lhůt pak vyplývá, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovateli zůstaly zachovány obě lhůty. Pokud je podle uvedeného ustanovení posuzována lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, spadá počátek obou lhůt v jeden den, který následuje po dni, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno; tehdy k zásahu došlo a tehdy se také o něm dozvěděl. Z toho plyne, že ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Z doručenky založené ve spise okresního soudu Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení stěžovatelka převzala dne 12.3.2007. Ve světle výše uvedeného tak začala běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti následujícím dnem a je zcela evidentní, že k datu odeslání původního podání stěžovatelky již uplynula. Z tohoto důvodu je mylný názor, že jí zůstala zachována jednoroční lhůta.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že samotná ústavní stížnost byla podána opožděně, sleduje její osud i stěžovatelčin návrh na zrušení v záhlaví uvedených právních předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj