Constitutional Court dismisses appeal citing lack of new arguments and previous rulings on enforcement law interpretation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pragner s.r.o. against lower court decisions regarding enforcement law interpretation. The company argued for discrimination and procedural violations based on inconsistent judicial practices, but the Court found no new grounds since similar arguments were previously rejected in other cases. Consequently, the Court dismissed the appeal as manifestly unfounded under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint contains no new arguments compared to previous identical complaints, it must be dismissed as manifestly unfounded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Pragner s. r. o., se sídlem Pod Lesem 2147/26, 143 00 Praha 4, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008 č. j. 20 Cdo 559/2007-96, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2006 č. j. 9 Co 1338/2006-52 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. srpna 2005 č. j. 27 Nc 6327/2005-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní a jinou právní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka tvrdí porušení zásady rovnosti v právech vyplývající z čl. 1 Listiny a porušení zásad vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v důsledku nejednotnosti rozhodovací praxe obecných soudů v otázce výkladu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, došlo k diskriminaci stěžovatelky ve srovnání s ostatními subjekty nacházejícími se ve stejné nebo srovnatelné situaci. Stěžovatelka považuje výklad citovaných ustanovení soudy v jejím případě za nepřípustně rozšiřující. Dovozuje, že jí na základě takového výkladu byly uloženy povinnosti nad rámec stanovený právním předpisem. Nesprávné právní posouzení potom dle názoru stěžovatelky vedlo k tomu, že se nemohla účinně domáhat svých práv před soudem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že její argumentace uplatněná v dovolání neobsahovala otázku zásadního právního významu.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v minulosti podala několik obsahově srovnatelných ústavních stížností, ve kterých byla použita prakticky totožná argumentace. Ústavní soud se touto argumentací zabýval a jeho závěry jsou podrobně rozvedeny např. v rozhodnutí ve věci
sp. zn. II. ÚS 688/06
, dále
sp. zn. IV. ÚS 728/06
a
sp. zn. IV. ÚS 83/07
. Vzhledem k tomu, že posuzovaná ústavní stížnost nepřináší z tohoto hlediska nic nového, je na tomto místě možno na výše citovaná rozhodnutí odkázat, neboť plně dopadají i na tento případ.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu