Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 954/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.954.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because ordinary appeal was filed simultaneously.

Numero d'incarto IV.ÚS 954/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible because the applicant had simultaneously filed an ordinary appeal to the Supreme Court. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary remedies before seeking constitutional review, making the complaint premature. Consequently, the court refused to examine the merits of the case, ruling that the concurrent filing violated statutory requirements and legal certainty.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: The principle of subsidiarity mandates that constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary and extraordinary remedies, including the simultaneous filing of an ordinary appeal.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary appeal legal certainty

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatele M. M., právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Focko, Pellicova 2c, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2008 sp. zn. 8 To 474/2007 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2007 č.j. 91 T 189/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 15. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

II. Z poučení o opravných prostředcích napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je zřejmé, že proti němu lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud si proto ověřil, zda stěžovatel před podáním ústavní stížnosti využil možnosti podání dovolání. Jak plyne ze sdělení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008 a z přiložené fotokopie dovolání evidované u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 675/2008, podal stěžovatel dne 15. 4. 2008 (téhož dne byla Ústavnímu soudu doručena též předmětná ústavní stížnost) dovolání, a to prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy navrhovatelé jsou povinni vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podal-li stěžovatel ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jeho náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity.

Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatel ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. V případě, že by návrhu na zrušení rozsudku nevyhověl Nejvyšší soud, bude mít stěžovatel i nadále otevřenu cestu k podání ústavní stížnosti. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení III. ÚS 101/95, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení IV. ÚS 178/06.

Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.

Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. června 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj