Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to missed procedural deadlines and lack of specific constitutional claims.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint without a hearing, deeming it clearly unfounded. The petitioner challenged lower court rulings claiming violations of fundamental rights, but the Supreme Court had already dismissed the appeal as procedurally inadmissible. The Court ruled the complaint inadmissible because the Supreme Court's dismissal was based on procedural rules rather than a substantive assessment of the petitioner's rights, and the complaint was filed after the statutory deadline.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if filed after the statutory deadline, which occurs when the Supreme Court dismisses an appeal on procedural grounds rather than substantively evaluating the constitutional claims.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele MUDr. J. V., , zastoupeného Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008 č. j. 29 Cdo 1093/2007-99, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2006 č. j. 48 Cm 77/2000-57, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. To z důvodů v návrhu blíže rozvedených, upínajících se k rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu jakékoliv výhrady stěžovatel nevznesl.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání stěžovatele směřující do usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 z důvodu, že zákon dovolání proti němu nepřipouští [§ 237, § 238, § 238a, § 239 o. s. ř., ve znění do novelizace provedené zákonem č. 30/2000 Sb., v návaznosti na bod 17. části dvanácté hlavy první naposled citovaného zákona].
Jelikož toto (o ústavně souladné rozhodovací důvody opřené) rozhodnutí Nejvyššího soudu nezakládá ústavněprávní konsekvence, které konečně ani stěžovatel v žádných konkrétnostech nezmiňuje (pouze tvrdí, že mu označený soud "odepřel ochranu jeho ústavně zaručených práv"), byla ústavní stížnost v této části posouzena jako zjevně neopodstatněná.
Ohledně návrhu na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006 č. j. 3 Cmo 326/2006-80 a jemu předcházejícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2006 č. j. 48 Cm 77/2000-57 promítá se potom následně popsaná procesní situace v tom, že pro výjimku uvedenou v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité (ex lege předvídané) předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo tudíž mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu