Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding land claim statute of limitations and procedural errors.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a land claimant against lower court rulings. The applicant argued for the restoration of land rights but failed to prove her claim within the statutory limitation period and did not demonstrate a violation of constitutional rights. The court held that general courts properly addressed the case and that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary judicial decisions absent extreme contradictions with factual findings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not exercise general judicial power and cannot review ordinary court decisions unless they are in extreme contradiction with established facts, thereby upholding the principle of legal certainty and the finality of ordinary judicial proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatelky L. K., právně zastoupené JUDr. Viliamem Kováčíkem, Veverkova 1343/1, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2004 sp. zn. 11 C 220/2004, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2005 sp. zn. 25 Co 59/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2006 sp. zn. 30 Cdo 3145/2005, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění :
I. Ústavnímu soudu byl dne 9. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů. Současně s tím stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud současně rozhodl tak, že Okresní soud v Hradci Králové a Krajský soud v Hradci Králové jsou povinni jí společně a nerozdílně nahradit náklady řízení před Ústavním soudem.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Z vyžádaného soudního spisu a předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka dopisem ze dne 29. 9. 1991 (správně zřejmě 26. 9. 1991) uplatnila nárok na vydání pozemků v katastrálním území Hradec Králové, místní část Třebeš, p. č. 302, p. č. 304 a dílu H1 odděleného z pozemku p.č. 310, případně na poskytnutí náhrady za tyto pozemky. Téhož dne měla stěžovatelka požádat též o vydání pozemku dílu "f" odděleného od pozemku p.č. 310 v katastrálním území Hradec Králové, místní část Třebeš.
Dne 30. 6. 1998 rozhodl Okresní úřad Hradec Králové rozhodnutím č.j. RP 1 11837/2684/R - 1282/98/B/Mu tak, že stěžovatelka není vlastníkem pozemků v katastrálním území Hradec Králové, místní část Třebeš, p. č. 302, p. č. 304 a dílu H1 odděleného z pozemku p.č. 310 a ani jí za ně nenáleží náhrada. Toto rozhodnutí jí bylo dle zjištění obecných soudů doručeno dne 9. 7. 1998 a stěžovatelka tuto skutečnost nerozporuje.
Dne 30. 9. 2004 napadla stěžovatelka výše citované správní rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 4. 5. 2005 sp. zn. 25 Co 59/2005 bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2004 sp. zn. 11 C 220/2004. Oba obecné soudy dospěly shodně k závěru, že uplatněný restituční nárok zanikl. Žalobkyně podala žalobu po uplynutí lhůty dané ustanovením § 247 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."). Obecné soudy vyšly dále ze skutečnosti, že žalobkyně neprokázala uplatnění nároku ohledně dílu "f" a ze spisu pozemkového úřadu tato skutečnost nevyplývá.
Stěžovatelka ve svém návrhu poukázala na skutečnost, že obecné soudy nesprávně zhodnotily běh času; rozhodnutí správního orgánu nepostihovalo veškeré uplatněné nároky (díl "f") a nemohlo jít tedy o ukončené řízení. Nesplněním povinnosti a nerozhodnutím o všech nárocích bylo dle stěžovatelky zasaženo do jejich základních práv garantovaných čl. 36 Listiny. Taková nespravedlnost tak nemůže být rozumně zdůvodněna tvrzením o nevyužití opravných prostředků. Obecné soudy se nevypořádaly s otázkou, zda může rozhodnutím, které nepostihuje všechny uplatněné restituční nároky, započíst běh prekluzivní lhůty, jejímž marným uplynutím zanikne nárok legitimního očekávání stěžovatelky. Nejasnost a nesrozumitelnost rozhodnutí správního orgánu, spojená s jeho nedůsledností a libovůlí, nemohla být důsledkem zániku řádně uplatněného a vzniklého restitučního nároku. Pro počítání lhůty pro podání opravného prostředku ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. je rozhodná skutečnost, že muselo být stěžovatelce řádně doručeno rozhodnutí o všech uplatněných nárocích.
III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
V souvislosti s projednávaným návrhem má Ústavní soud za to, že se s námitkami stěžovatelky dostatečně vypořádaly již obecné soudy. Stěžovatelka se ve svých podáních ohledně uplatněného nároku na díl "f", který měl být vyčleněn z p. č. 310 omezuje toliko na tvrzení, která však nijak nedokazuje. Pokud, ať již správní či soudní orgány, projednaly návrh stěžovatelky pouze v rozsahu pozemků v katastrálním území Hradec Králové, místní část Třebeš, p. č. 302, p. č. 304 a dílu H1 odděleného z pozemku p.č. 310, nelze jejich postup považovat za protiústavní. Co se týče lhůty k podání opravného prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu v Hradci Králové, nezbývá než odkázat na skutečnost, že stěžovatelka byla o lhůtě k podání opravného prostředku řádně poučena. Zmeškání lhůty nelze prominout a nelze ji ani obcházet poukazem na nedostatečný věcný rozsah napadeného rozhodnutí okresního úřadu, které je nadáno presumcí správnosti. Stěžovatelkou požadovaný postup by byl v rozporu s principem právní jistoty účastníků řízení.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.
I. ÚS 2/93
, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).
Co se týče návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, z ustanovení § 62 odst. 4 vyplývá, že tak může Ústavní soud učinit toliko v odůvodněných případech podle výsledku řízení. Stěžovatelka v řízení jednak nebyla úspěšná a jednak své náklady ani neprokázala, proto jí Ústavní soud náhradu nákladů nepřiznal.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu