Legislator Giurisprudenza & Legislazione
Pl.ÚS 20/08 ECLI:CZ:US:2008:Pl.US.20.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court rejects request to annul Criminal Procedure Code Article 31 regarding recusal proceedings safeguards.

Numero d'incarto Pl.ÚS 20/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's request to annul Article 31 of the Criminal Procedure Code and reinstate a previous constitutional complaint. The applicant argued that a judge who should have been recused for lack of impartiality had decided the case, citing a European Court of Human Rights judgment. The Court found the applicant failed to substantiate the unconstitutionality of the specific paragraphs and noted that the existing appeal system against recusal decisions already provided sufficient procedural safeguards for a fair trial.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 31 trestního řádu; § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may independently annul a legal provision if the applicant exhausts remedies and demonstrates the provision violates the Constitution, provided the provision contains adequate procedural safeguards for impartiality and fair trial rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
Criminal Procedure Code recusal proceedings impartial judge fair trial safeguards Constitutional Court review exhaustion of remedies procedural justice

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 31 trestního řádu
4 zákona o Ústavním soudu zrušení § 31 trestního řádu.
§ 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
d) postupem podle § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zrušení § 31 trestního řádu.
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
4 zákona o Ústavním soudu i v případech, se kterými počítá § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to s platností od 1.
čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy
64935/01, ve kterém je konstatováno porušení práva navrhovatele na nestranný soud podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy.
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Proti případnému neústavnímu postupu, který by zbavoval stěžovatele jeho práva bránit se proti nezákonnému složení soudu a porušoval jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, lze využít ústavní stížnosti.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 707/2000
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial rights violated in criminal conviction.
Pl. ÚS 13/06-15
II. ÚS 707/2000-20
64935/01
64935/01, podle kterého bylo porušeno právo navrhovatele na nestranný soud podle čl.
11 To 170/99
11 To 170/99 rozhodoval soudce, který měl být vyloučen pro nedostatek objektivní nestrannosti, a
4 Nd 478/99
4 Nd 478/99, kterým byla jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.
Org. 21/08
b) zákona o Ústavním soudu odmítnut s tím, že ve věci bylo na základě Rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Org. 21/08 ze dne 6. května 2008 rozhodováno plénem Ústavního soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání ve věci návrhu navrhovatele Martina Chmelíře, roz. Lízner, zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou v Praze 2, U Kanálky 3, na zrušení § 31 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas doručeným návrhem na obnovu řízení ve věci vedené a rozhodnuté Ústavním soudem pod

sp. zn. II. ÚS 707/2000

se navrhovatel domáhal:

a) obnovení řízení o své ústavní stížnosti, které bylo skončeno usnesením o jejím odmítnutí pod

sp. zn. II. ÚS 707/2000

s odkazem na § 119n zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavnímu soudu"),

b) zrušení usnesení

sp. zn. II. ÚS 707/2000

,

c) nového rozhodnutí o jeho ústavní stížnosti v souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005 č. st. 64935/01, podle kterého bylo porušeno právo navrhovatele na nestranný soud podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva") tím, že ve věci sp. zn. 11 To 170/99 rozhodoval soudce, který měl být vyloučen pro nedostatek objektivní nestrannosti, a

d) postupem podle § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zrušení § 31 trestního řádu.

2. Usnesením ze dne 6. května 2008 č. j.

Pl. ÚS 13/06-15

Ústavní soud povolil obnovu řízení ve věci ústavní stížnosti navrhovatele rozhodnuté Ústavním soudem pod

sp. zn. II. ÚS 707/2000

a usnesení Ústavního soudu č. j.

II. ÚS 707/2000-20

ze dne 30. ledna 2001 zrušil. V odůvodnění tohoto usnesení dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 31 trestního řádu se vztahuje na postup při rozhodování o vyloučení soudce, a proto je podmínka § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu splněna. Návrh na zrušení § 31 trestního řádu je spojen s návrhem na obnovu řízení, který se opírá o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005 č. st. 64935/01, ve kterém je konstatováno porušení práva navrhovatele na nestranný soud podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy. K tomuto porušení podle citovaného rozsudku došlo tím, že ve věci sp. zn. 11 To 170/99 rozhodoval soudce, který měl být vyloučen pro nedostatek objektivní nestrannosti. Proto bylo rozhodnuto, že tento návrh bude posouzen Ústavním soudem samostatně v dalším řízení postupem pro řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů, neboť na základě výše uvedeného je navrhovatel oprávněn takový návrh podat v souladu s § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

3. Rozhodnutím pléna Ústavního soudu sp. zn. Org. 21/08 ze dne 6. května 2008 rozhodlo plénum Ústavního soudu o tom, že si na základě § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rovněž rozhodování ve věcech podle § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu i v případech, se kterými počítá § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, a to s platností od 1. června 2008. Proto rozhodnutí v této věci spadá do působnosti pléna Ústavního soudu.

4. Ústavní soud posoudil návrh na zrušení § 31 trestního řádu, který není v návrhu na obnovu řízení blíže odůvodněn. Je však nepochybné, že podmínka § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v tomto případě splněna je (viz sub 2); Ústavní soud zastává názor, že o návrhu podle § 119 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je třeba rozhodnout dříve, než bude případně rozhodováno podle § 119b odst. 2 tohoto zákona, neboť v novém řízení o ústavní stížnosti by již měly být odstraněny všechny překážky, které by mohly bránit jeho případnému meritornímu rozhodnutí, tzn. nejen původní nález, popř. usnesení Ústavního soudu, nýbrž i případné neústavní právní předpisy nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

5. Znění napadeného ustanovení trestního řádu, které bylo použito v trestním řízení proti navrhovateli a které platí beze změny i v současnosti, je následující:

§ 31

(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.

6. Navrhovatel nijak svůj návrh na zrušení tohoto ustanovení neodůvodnil. Stejně tak nerozlišuje mezi jednotlivými obsahovými složkami § 31 trestního řádu; zejména není jasné, v čem by mohla spočívat neústavnost odstavců 2 a 3 předmětného ustanovení. Ani z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva nevyplývá, že by tento soud opřel své rozhodnutí právě o pochybnosti o obsahu tohoto ustanovení. Toto ustanovení procesně zajišťuje dodržení pravidel rozhodování o podjatosti orgánů činných v trestním řízení včetně procesních záruk práva na zákonného soudce.

V případě rozhodování trestní věci v senátě je stanoveno, že o podjatosti některého ze svých členů rozhoduje tento senát. Protože je současně zaručeno, že proti rozhodnutí senátu je přípustná stížnost, o které rozhoduje soud vyššího stupně (§ 31 odst. 3 tr. ř.), nelze mít o ústavnosti tohoto napadeného ustanovení pochybnosti, je-li toto ustanovení vykládáno ústavně konformním způsobem. Objektivita řízení a zásady spravedlivého procesu jsou zajištěny tím, že nejen ohledně námitky podjatosti, nýbrž i ve věci samé, pro niž je vedeno trestní řízení, lze podat opravný prostředek k nadřízenému orgánu, v daném případě k Nejvyššímu soudu.

Této možnosti mohl navrhovatel využít a napadené ustanovení trestního řádu mu v tom nekladlo žádnou překážku. Proti případnému neústavnímu postupu, který by zbavoval stěžovatele jeho práva bránit se proti nezákonnému složení soudu a porušoval jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, lze využít ústavní stížnosti. Této možnosti stěžovatel také využil, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. 4 Nd 478/99, kterým byla jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 1999 sp. zn. 11 To/170/99 zamítnuta, když pro tvrzený intimní vztah stěžovatele s předsedou senátu odvolacího soudu nebyly shledány žádné důkazy.

V dané věci dospěl proto Ústavní soud k závěru, že návrh je sice přípustný s ohledem na vyčerpání prostředků, které zákon stěžovateli poskytoval, je však zjevně neopodstatněný. Proto byl podle § 43 odst. 2 písm.

b) zákona o Ústavním soudu odmítnut s tím, že ve věci bylo na základě Rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Org. 21/08 ze dne 6. května 2008 rozhodováno plénem Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2008

Pavel Rychetský

předseda Ústavního soudu