Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1224/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1224.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as untimely and directed against non-final procedural decisions.

Numero d'incarto IV.ÚS 1224/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicants' constitutional complaints, ruling them inadmissible due to procedural defects. The complaints were filed outside the statutory 60-day deadline and targeted intermediate court rulings rather than final decisions on the last available legal remedy. Consequently, the court determined the complaints violated the strict procedural requirements for filing constitutional challenges.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if filed after the 60-day deadline or against decisions that are not the final procedural remedy provided by law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility statutory time limit violation final procedural remedy requirement intermediate court decision appeal Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelů 1) J. L. a 2) H. L., zastoupených JUDr. Evženií Pichertovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Příkopy 530, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007 č. j. 9 Cmo 17/2007-59, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2007 č. j. 42 Cm 35/2007-32 a ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 42 Cm 25/2006 a směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 12. 2000 sp. zn. Sm 407/2000, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, případně také kopie rozhodnutí orgánu o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout z důvodů již výše uvedených [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí bylo zjištěno, že tato byla podána nejen po lhůtě k tomu stanovené, ale směřuje také proti těm, která nejsou rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich tvrzených práv poskytuje. Pokud jde o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů proti zamítnutí jejich žaloby na obnovu řízení pro opožděnost, a to Krajským soudem v Hradci Králové dne 30. 8. 2006, pak ústavní stížnost ze dne 14. 5. 2008, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 42 Cm 25/2006 je stížností nepřípustnou. Stejně tak je nepřípustná ústavní stížnost proti usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2007, zamítající žalobu stěžovatelů pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2007 č. j. 9 Cmo 17/2007-59, což platí i pro ústavní stížnost proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 7. 12. 2000.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2008

Pavel Holländer

soudce zpravodaj