Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1274/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1274.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for late filing due to mandatory 60-day deadline and counsel error.

Numero d'incarto IV.ÚS 1274/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because it was filed outside the mandatory 60-day deadline following the last available legal remedy. The applicant's lawyer incorrectly filed a non-appealable request for review, which the court determined did not trigger the statutory time limit for a constitutional complaint. The court ruled that the strict deadline cannot be extended or waived, even though the applicant and their counsel failed to understand the procedural rules governing the time limit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint filed after the mandatory 60-day period following the last protective legal remedy, regardless of the applicant's or counsel's lack of knowledge regarding procedural time limits.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint deadline mandatory procedural time limit counsel professional negligence non-appealable request Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 88 odst. 2 Ústavy
Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Nezbylo tedy, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
§ 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2008 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Irenou Hruškovou, advokátou, AK se sídlem nám. Kinských 3, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2007 sp. zn. Nt 33/2006 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 12 To 82/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.

Ústavní stížnost byla podána opožděně.

Stěžovatel se mýlí, má-li za to, že rozhodnutím o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu bylo v jeho případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008 sp. zn. 6 Tdo 382/2008. V projednávané věci je zřejmé, že stěžovatel napadl dovoláním rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek ex lege nepřípustný, takže nešlo o procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje. Ústavní soud chápe, že na stěžovatele samotného nelze klást požadavek znalostí procesních předpisů práva trestního či ústavního; leč také právě proto, aby nedošlo pro neznalost zákonů k ztrátě práv ať již dovolatelů či navrhovatelů ústavní stížnosti, zakotvil zákonodárce v trestním řádu i v zákonu o Ústavním soudu jejich povinné právní (a nadto advokátní) zastoupení. Stěžovatelova obhájkyně podavší ze zákona nepřípustné dovolání a přehlédnuvší, že takovéto dovolání nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti žádný dopad (což vyplývá nejen z jasného textu zákona o Ústavním soudu, ale je podporováno všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu jakož i komentářovou literaturou), nepochybně nedostála svým zákonným i etickým povinnostem; jako advokátka nechránila a neprosazovala řádně stěžovatelova práva (srov. ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Tato pochybení nemůže však z důvodů již shora vyložených reparovat Ústavní soud, neboť by se tím sám dopustil protiústavnosti.

Nezbylo tedy, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. května 2008

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj