Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1056/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.1056.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint against criminal court verdicts as clearly unfounded.

Numero d'incarto III.ÚS 1056/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging lower court decisions on fraud charges. The applicant argued that evidence was inadequately evaluated and the Supreme Court failed to identify a material error affecting the conviction. The Court determined the complaint was clearly unfounded because the Supreme Court had already addressed these arguments during the appeal process.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against final criminal court decisions are dismissed as clearly unfounded if the Supreme Court has already adequately addressed the applicant's arguments regarding the evaluation of evidence and the reasoning of the lower courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded criminal procedure evidence evaluation Supreme Court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele L. V., zastoupeného JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem Čechova 656, 750 02 Přerov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007 sp. zn. 6 Tdo 1280/2007 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. června 2007 sp. zn. 2 To 14/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle přesvědčení stěžovatele v návrhu blíže rozvedeného mělo se tak stát tím, že obecné soudy v případě shledání jeho viny pro spáchání trestného činu podvodu ve smyslu § 250 odst. 1, 4 trestního zákona neadekvátně vyhodnotily provedené důkazy, resp. nesprávně posoudily skutkové konstelace předmětné trestní věci tak, že v intencích jejich úsudku došlo k naplnění objektivní a subjektivní stránky stíhaného trestného činu. V tom rámci potom stěžovatel rozporoval i ne zcela přiléhavou formulaci právní věty rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jakož i namítal dále to, že Nejvyšší soud v ní (údajně) podstatnou vadu, mající vliv na odsouzení stěžovatele, neshledal. Pro takto konstruované výhrady se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. S jeho námitkami uplatněnými ve shodném rozsahu již před dovolacím soudem se Nejvyšší soud řádně vypořádal, pročež na odůvodnění jeho usnesení postačí jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.

O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě tudíž v důsledku uvedeného závěru evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Nejvyšší soud v reakci na výhrady stěžovatele přiměřeně rozvedl své úvahy, proč jim nepřisvědčil, přičemž v tomto ohledu rovněž poukázal na (jeho právnímu posouzení) odpovídající vývody obsažené již v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Z pohledu kritiky stěžovatele tak požadavku dostatečného odůvodnění svého rozhodnutí náležitě dostál a z argumentačního prostoru vymezeného relevantním skutkovým stavem při výkonu své jurisdikce jakkoliv nevykročil.

Pro uvedené Ústavní soud, který není součástí soustavy obecných soudů, ani řádnou další přezkumnou instancí [čl. 81, čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d), čl. 90, čl. 91 Ústavy ČR], posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jej odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu