Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 709/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.709.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs allocation and withdrawal of acknowledgment.

Numero d'incarto II.ÚS 709/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two parties against lower court rulings on litigation costs and a recognition judgment. The applicants argued that courts failed to consider their lack of fault in initiating proceedings and their attempt at extrajudicial settlement, while also claiming the recognition judgment was invalid after one party withdrew their acknowledgment. The court ruled the complaint inadmissible because costs allocation is distinct from the main case outcome and the withdrawal of acknowledgment did not affect the original validity of the legal act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints regarding litigation costs allocation are inadmissible as they do not constitute a violation of fair trial rights when the underlying dispute was objectively caused by the complainants.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs fair trial rights withdrawal of acknowledgment recognition judgment objection to costs inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Napadenými rozsudky bylo dle stěžovatelů zasaženo jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 90 Ústavy ČR
Současně měl být porušen čl. 90 Ústavy ČR a čl.
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
§ 143 občanského soudního řádu
Tímto postupem porušily obecné soudy podle názoru stěžovatelů nejen § 143 občanského soudního řádu, ale rovněž čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. K. a J. K., zastoupených JUDr. Janem Nádravským, advokátem se sídlem České Budějovice, Rudolfovská 88, směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 6. 2006 ve věci sp. zn. 6 C 9/2006 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 2006 ve věci sp. zn. 5 Co 2114/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Napadenými rozsudky bylo dle stěžovatelů zasaženo jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně měl být porušen čl. 90 Ústavy ČR a čl. 11 Listiny.

Rubrikovaným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích bylo rozsudkem pro uznání určeno, že vlastnicí sporné stavby (garáže) je žalobkyně J. L. Žalovaným stěžovatelům byla okresním soudem stanovena povinnost uhradit žalující straně náhradu nákladů řízení ve výši 20.409,- Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích prvostupňový rozsudek napadeným rozsudkem potvrdil a v otázce náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že stěžovatele musejí žalující straně zaplatit celkem 25.044, Kč.

Stěžovatelé brojí zejména proti skutečnosti, že soud nepřihlédl ve výroku o nákladech řízení ke skutečnosti, že řízení nebylo vyvoláno jejich vinou a nevzal v úvahu snahu stěžovatelů dohodnout se se žalobkyní mimosoudně. Tímto postupem porušily obecné soudy podle názoru stěžovatelů nejen § 143 občanského soudního řádu, ale rovněž čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny. Stěžovatelé nadto zpochybňují s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 454/04

zákonnost napadeného rozsudku pro uznání, neboť jeden ze stěžovatelů svoje uznání nároku posléze odvolal.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti projednávané ústavní stížnosti musel mít Ústavní soud na zřeteli skutečnost, že se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí primárně z důvodu nesouhlasu se zněním výroku o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře sice reflektoval fakt, že rozhodování o nákladech soudního řízení je nutno chápat jako integrální součást soudního řízení jako celku (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. I. ÚS 653/03

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 33, str. 189 a násl.), na straně druhé nicméně taktéž judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, jakkoli se může účastníků řízení citelně dotýkat, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na roveň postupu vedoucímu k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 303/02

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 27, str. 307 a násl.).

Stěžejní argument stěžovatelů představuje tvrzení, že obecné soudy ve výroku o nákladech řízení nepřihlédly ke skutečnosti, že stěžovatelé vyvolání soudního řízení nezavinili (ve smyslu § 143 občanského soudního řádu). Uvedené výtce, jež se sama o sobě týká toliko tvrzeného porušení podústavního práva, nemůže Ústavní soud přisvědčit, neboť to byli právě stěžovatelé, kdo podali stížnost k Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, jež měla za následek zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, na základě čehož podala žalobkyně předmětnou určovací žalobu. Již z tohoto důvodu se Ústavní soud domnívá, že dispozice § 143 občanského soudního řádu nemohla být v projednávané věci aplikována. Uvedené zákonné ustanovení má totiž chránit ty účastníky řízení, vystupující v něm jakožto žalovaná strana, kteří zcela objektivně nemohli danému řízení nikterak zabránit, jako tomu bylo v minulosti například v případně nájemníků u přivolení k výpovědi z nájmu bytu dle § 711 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku (srov. rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 38 C 261/92, in: Právní rozhledy, 3/1993, str. 94). V rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud neshledal žádné ústavněprávně relevantní pochybení.

Pokud stěžovatelé poukazují na nezákonnost vydání samotného rozsudku pro uznání s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 454/04

, neshledává Ústavní soud projednávané podání ani z tohoto pohledu opodstatněným. Závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu, na nějž se stěžovatelé odvolávají, totiž na projednávanou věc vůbec nedopadají, jelikož v posuzovaném případě nebyla nikdy zpochybněna pravost (či vážnost) projevu vůle, jímž stěžovatelé uznali právní nárok žalující strany. Skutečnost, že jeden ze stěžovatelů svoje uznání posléze odvolal, tak není právně relevantní.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu