Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3281/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.3281.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as obviously unfounded regarding exequatur costs and creditor negligence.

Numero d'incarto I.ÚS 3281/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as obviously unfounded without a hearing. The applicant, a court bailiff, argued that the lower courts violated his fundamental rights by ordering him to pay execution costs when the debtor lacked assets, claiming this forced him to work without pay. The court rejected these claims, relying on its own Plenary Opinion that the creditor failed to exercise due diligence in verifying the debtor's solvency before initiating execution. Consequently, the court found no violation of constitutional rights and applied the provision for obviously unfounded complaints.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the applicant's claim that fundamental rights were violated is clearly baseless and contradicts established case law regarding creditor diligence.

Parole chiave

Generato dall'IA
obviously unfounded complaint court bailiff costs execution suspension creditor due diligence constitutional complaint dismissal Plenary Opinion fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Pl. ÚS - st. 23/06
Constitutional Court holds that awarding exexecutor costs to debtor is not a violation of property rights when creditor is not at fault.
I. US 78/07
Ústavní soud se v poslední době opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi stěžovatele (viz např. sp. zn. I. US 78/07,
II. ÚS 758/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding ex-ecutor's costs when debtor caused execution stoppage.
III. ÚS 1407/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement costs as unreasonably unfounded and procedurally barred.
IV. ÚS 167/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding exculatory costs when execution is suspended due to lack of assets.
IV. ÚS 387/07
IV. ÚS 757/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding enforcement costs when execution is halted for lack of assets.
IV. ÚS 1179/07
Constitutional Court dismisses appeal against enforcement costs order as claim is clearly unfounded per established precedent.
I. ÚS 759/07
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr.
I. ÚS 1178/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding enforcement costs allocation.
II. ÚS 2005/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding exequatur costs when execution is stopped due to debtor's insolvency.
IV. ÚS 2007/07
Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to established case law on execution costs.
IV. ÚS 2803/07
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding enforcement costs for insolvent debtor.
IV. ÚS 3280/07
Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to identical prior rulings on execution costs.
I. ÚS 358/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding exequatur costs and fair trial rights.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha - východ, Karlovarská 3/195, 163 00 Praha 6, zastoupeného Mgr. Romanem Fojtáškem, advokátem se sídlem Vinohradská 6, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, č. j. 30 Co 400/2007 - 24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), navrhl stěžovatel zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího (dále jen "KS"). Zmíněným usnesením KS potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále jen "OS") ze dne 27. 12. 2006, č. j. 19 Nc 5319/2004-9, v rozsahu napadeného výroku o nákladech soudnímu exekutora (výrok č. II).

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel zejména namítá, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku - jak se stalo v této věci - uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné straně povinné ve skutečnosti znamená, že náklady ponese soudní exekutor sám. Stěžovatel si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, na které ostatně odkazuje i odvolací soud. Ústavní stížnost podává proto, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky jako podmínku podání stížnosti Evropskému soudu pro lidská práva. Shledává zavinění na straně oprávněné, která vstupuje do vztahů s nebonitními dlužníky. Oprávněná nerespektovala požadavek náležité opatrnosti a uvážlivosti, neprověřila jakékoli informace o povinném a nevyužila ani žádného procesního prostředku k ověření bonity povinného, "např. prohlášení o majetku dle ustanovení § 260a a násl. o.s.ř.". Stěžovatel dále upozorňuje na specifické postavení soudního exekutora, který je povinen provést nařízenou exekuci bez ohledu na svou vůli. Provádí-li takovou činnost fakticky bez odměny, je podroben nucené službě. Odmítá, že by byl v pozici podnikatele, a měl by tak nést rizika podnikání. Postavení exekutora je výjimečné, neboť neprovozuje svou činnost na základě smluvní volnosti a vybere-li si jej oprávněný, je povinen exekuci provést. Nadto musí hradit i hotové výdaje exekuce, čímž je dle jeho názoru prolomena ochrana vlastnického práva a dochází ke skrytému vyvlastňování majetku. Jestliže by měl být takový postup, jaký zaujal obecný soud v této věci, běžnou praxí, znamenalo by to minimálně v případě menších exekutorských úřadů jejich likvidaci a prohlášení konkurzu. Upozorňuje, že téměř 50 % exekucí se vede vůči nemajetným povinným.

Stěžovatel se dále vyjadřuje ke stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06; současně se však domnívá, že jeho stížnost je v souladu s tímto stanoviskem, neboť oprávněná nerespektovala požadavek náležité opatrnosti. Konkrétně stěžovatel polemizuje s body 1, 5, 8-11 a 13 předmětného stanoviska. Složení zálohy oprávněným také problém neřeší, neboť je-li povinnost k náhradě nákladů exekuce uložena povinnému, je exekutor povinen zálohu vrátit. Stěžovatel nesouhlasí ani s názorem, že nesolventní povinný se může stát povinným solventním, neboť v tom případě by nemohlo docházet k zastavování exekucí pro nedostatek majetku s tím, že povinný může nabýt majetek posléze, a exekuční řízení by tak končilo až smrtí či zánikem povinného. Exekutoři musí být nezávislí stejně jako soudci; přitom Ústavní soud v minulosti považoval za ohrožení soudcovské nezávislosti odnětí jediného platu z celkových čtrnácti, ale neuhrazení nákladů exekuce v cca. 50 % řízení již ohrožením nezávislosti být nemá.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se v poslední době opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi stěžovatele (viz např. sp. zn. I. US 78/07,

sp. zn. II. ÚS 758/07

,

sp. zn. III. ÚS 1407/07

,

sp. zn. IV. ÚS 167/07

,

sp. zn. IV. ÚS 387/07

,

sp. zn. IV. ÚS 757/07

,

IV. ÚS 1179/07

,

I. ÚS 759/07

,

I. ÚS 1178/07

,

II. ÚS 2005/07

,

sp. zn. IV. ÚS 2007/07

,

IV. ÚS 2007/07

,

sp. zn. IV. ÚS 2803/07

,

sp. zn. IV. ÚS 3280/07

,

sp. zn. I. ÚS 358/08

,

I. ÚS 773/08

,

sp. zn. I. ÚS 775/08

,

sp. zn. II. ÚS 772/08

,

sp. zn. IV. ÚS 357/08

,

IV. ÚS 774/08

,

IV. ÚS 776/08

,

sp. zn. III. ÚS 586/08

,); nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06. Jak stěžovatel sám uvedl, toto stanovisko je mu známo. Ústavní soud připomíná, že KS na zmíněné stanovisko odkázal, v souladu s ním se zabýval i tím, zda oprávněná při podání návrhu na nařízení exekuce dbala náležité opatrnosti a uvážlivosti a zda jí byly známy okolnosti, za kterých bylo možné zastavení exekuce předvídat. Podle KS nebylo možné dovodit, že by oprávněná zavinila zastavení exekuce. Jeho argumentace je logická, přesvědčivá, nemá znaky svévole a proto je i z hlediska ústavněprávního plně přijatelná. V ostatním je nadbytečné, aby nad rámec argumentace uvedené ve výše citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, Ústavní soud cokoli dalšího dodával.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Právě taková situace nastala i v souzené věci.

Za tohoto stavu Ústavní soud shledal, že rozhodnutím obecných soudů k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2008

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu