Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1206/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1206.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by administrative court rulings.

Numero d'incarto I.ÚS 1206/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against administrative court decisions. The applicants argued that their rights to a fair trial and equality before the law were violated, but the Court found the lower courts' reasoning was thorough and not arbitrary. Consequently, the Court determined the complaints were clearly unfounded and dismissed them without a hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court does not review ordinary legality or act as a further instance of general jurisdiction; it dismisses complaints as clearly unfounded when the lower courts' decisions are properly reasoned and do not constitute arbitrary discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction fair trial rights equality before the law arbitrary discretion unfounded complaint administrative law review procedural equality

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti 1. J. P. a 2. J. P., zastoupených JUDr. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Štítného 1344, 272 01 Kladno, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Ans 2/2006, a ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 4 As 58/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 13. 5. 2008 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterými byly zamítnuty kasační stížnosti proti předchozím rozhodnutím Městského soudu v Praze.

V obou napadených rozsudcích dospěl Nejvyšší správní soud k závěru o správnosti předchozích rozhodnutí Městského soudu v Praze, a to jak pokud jde o žalobu na nečinnost správního orgánu, tak pokud jde o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.

Stěžovatelé se domnívají, že napadenými rozsudky byla porušena ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na rovnost v řízení (zřejmě podle čl. 37 odst. 3 Listiny, ačkoliv stěžovatelé odkaz na konkrétní ustanovení Listiny sami neuvedli), a s ohledem na to navrhli zrušení obou napadených rozhodnutí.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných (správních) soudů v tom rozsahu, jak jej již před ním učinily obecné soudy v jednotlivých instancích a z hledisek běžné zákonnosti.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé v ústavní stížnosti namítali porušení práva na spravedlivý proces, se Ústavní soud soustředil na posouzení toho, zda napadená rozhodnutí nejsou projevem libovůle v rozhodování, tj. zda jsou řádně a srozumitelně odůvodněna, nebo zda nejsou založena na formalistickém výkladu práva. Ani jednu z těchto podmínek, za jejichž splnění by bylo možné shledat porušení práva na spravedlivý proces, však Ústavní soud neshledal. Naopak Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 4 Ans 2/2006 velmi podrobně zdůvodnil, proč nelze vyhovět žalobě na nečinnost tam, kde má tvrzená nečinnost spočívat ve vyřízení podnětu k přezkumu správního rozhodnutí mimo odvolací řízení, a proč nelze této žalobě vyhovět v situaci, kdy správní orgán již před podáním žaloby rozhodnutí vydal. V rozsudku sp. zn. 4 As 58/2007 pak Nejvyšší správní soud rovněž velmi detailně rozebral, z jakého důvodu nelze J. P. staršího považovat za aktivně legitimovanou osobu k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, které se materiálně týká jeho syna, J. P. mladšího.

Z toho vyplývá, že napadená rozhodnutí nelze považovat za projev libovůle, ba co víc, Ústavní soud se s hodnocením podaným v obou napadených rozsudcích ztotožňuje. Zcela sdílí též posouzení příčin současné situace a bezúčelnosti postupu obou stěžovatelů, které Nejvyšší správní soud ve formě obiter dicta k rozsudku sp. zn. 4 Ans 2/2006 na jeho závěr připojil.

Ústavní soud pak ani neshledal, v čem by měla napadená rozhodnutí porušit rovnost účastníků řízení; skutečnost, že jsou stěžovatelé před správními soudy neúspěšní ještě sama o sobě nezakládá procesní nerovnost v řízení.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2008

Vojen Güttler

předseda senátu