Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding notary fee calculation in inheritance proceedings. The court found no violation of fundamental rights. The fee was calculated correctly based on the estate's value. The lower courts failed to explain the calculation method sufficiently.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the daughter against the district and regional courts' decisions on notary fees in her father's inheritance case. The applicant argued that fees should be calculated from the net estate rather than the joint marital property value, claiming a violation of her fundamental rights. The court determined that the lower courts correctly applied the regulation requiring fees to be based on the usual value of the estate subject to the inheritance proceedings, and that the complaint was clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismissed a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts correctly applied the regulation governing notary fees based on the estate's value, and the applicant's claim of a violation of fundamental rights was not substantiated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem Slezská Ostrava, Občanská 16, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. 10 Co 1113/2007 - 38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, kterým rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel (otec stěžovatelky) ve společném jmění manželů (dále jen "SJM") se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky JUDr. R. N. jako soudní komisařky ve výši 17 158,-- Kč. Dále navrhla i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, čj. 10 Co 1113/2007 - 38, kterým bylo potvrzeno (odvoláním stěžovatelky napadené) usnesení okresního soudu ve výroku ad. IV. o odměně notářky.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že SJM jejího otce a jeho manželky (matky stěžovatelky) zaniklo dnem jeho smrti. Protože za trvání manželství nedošlo k žádné jeho modifikaci, jsou podíly obou manželů na SJM stejné. Okresní soud, podle stěžovatelky, tuto skutečnost opomněl a v odst. IV. výroku svého usnesení stanovil výši odměny notářky z hodnoty majetku náležejícího do SJM, ačkoliv podle ustanovení § 12 vyhl. č. 196/2001 Sb. měl určit její odměnu z obvyklé ceny zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Za této situace měl soud určit, podle § 137 a § 149 obč. zákoníku, výši odměny notářky z poloviční hodnoty majetku náležejícího do SJM rodičů stěžovatelky. Okresní soud tak nesprávně aplikoval právo a tím nesprávně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit notářce odměnu, určenou postupem, který nemá oporu v zákoně. Toto pochybení nenapravil ani Krajský soud v Ostravě. Soudy obou stupňů tak porušily základní práva stěžovatelky, podle čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod, neboť jí uložily povinnost v rozsahu výrazně větším, než jak vyplývá ze zákona.
Z obsahu spisu sp. zn. 47 D 234/2007 Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 8. 8. 2007, čj. 47 D 234/2007 - 28, zmíněný soud rozhodl o určení ceny majetku, který měl zůstavitel v SJM se svou manželkou, určil cenu dědictví, schválil dohodu dědiců o vypořádání dědictví a rozhodl o odměně notářky. O odměně notářky a jejích hotových výdajích v celkové výši 17 158,-- Kč rozhodl podle § 151a OSŘ, za použití vyhlášky č. 196/2001 Sb. K odvolání stěžovatelky proti výroku o výši odměny notářky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 196/2001 Sb. je základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 11, obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Podle ustanovení § 175o odst. 1 OSŘ, na podkladě zjištění podle § 175m OSŘ, určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení. Obvyklou cenou dědictví je, v daném případě, částka 1 589 970,70 Kč, neboť při stanovení odměny notáře soud nevychází z tzv. čisté ceny dědictví, která představuje rozdíl mezi obvyklou cenou dědictví a výší dluhů, ale z obvyklé ceny majetku, jak byla zjištěna postupem podle § 175o odst. 1 OSŘ. Výše odměny notářky byla tedy okresním soudem stanovena správně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ní polemizuje se způsobem výpočtu odměny notářky, jako soudní komisařky v řízení o dědictví po jejím otci. Tvrdí, že tato odměna má být vypočtena ze skutečného čistého dědictví po zůstaviteli, nikoliv z celé částky, která představuje hodnotu SJM manželů.
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky, zakotvená zejména v ústavním pořádku České republiky. Na základě tvrzení stěžovatelky se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky nebyla porušena. Výpočet odměny notářky, jako soudní komisařky, byl proveden v souladu se shora zmíněnými právními předpisy.
Jistým problémem, který Ústavní soud ve věci shledal, byla skutečnost, že obecné soudy, zejména soud okresní, v odůvodnění svého rozhodnutí, nedostatečně vysvětlil přesný způsob výpočtu odměny notářky. Nepoukázal dostatečně na ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb., podle kterého : "základem odměny notáře, jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 11, je obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví". Z protokolu o projednání dědictví na č. l. 25 a násl. spisu a ze shora označeného usnesení okresního soudu jasně vyplývá, že majetek v SJM zůstavitele a jeho manželky činil 1 646 071,40 Kč. Vypořádání tohoto SJM (a v tom je klíč celé otázky základu pro výpočet odměny notářky), bylo provedeno tak, že pozůstalá manželka si ponechala veškerý movitý majetek v úhrnné hodnotě 112 201,40 Kč. Do dědictví pak připadly pohledávka zůstavitele za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání majetku v SJM ve výši 56 100,70 Kč a označené nemovitosti v hodnotě 1 533 870,-- Kč, tedy celkem 1 589 970,-- Kč. Tato částka tak představuje "obvyklou cenu zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví", ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky č. 196/2001 Sb. a z této částky pak soudy vypočetly odměnu notářky. Jedná se totiž o částku, ohledně které bylo dědické řízení vedeno. Tento postup je v souladu s citovanými normami obecného práva a šlo jen o to, zmíněný postup stěžovatelce vysvětlit v tom stadiu řízení, kdy se jednalo o vypořádání SJM zůstavitele a jeho manželky.
V řízení před obecnými soudy tedy nedošlo k porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v její ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu