Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 509/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.509.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court rulings on environmental damages as ungrounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 509/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by KA Contracting ČR against civil court decisions regarding environmental damage compensation. The applicant argued that lower courts failed to prove the claimed damages and ignored her emission data, but the Court found her arguments lacked constitutional legal basis. The Court determined that the complaint was clearly unfounded because the lower courts properly evaluated evidence and did not violate fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 81, 83, 87 odst. 1 písm. d); Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy řádně vyhodnotily důkazy a nezakročily z mezí ústavně zaručených základních lidských práv.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal environmental damage liability civil court jurisdiction fundamental rights protection evidence evaluation standard ungrounded constitutional claim judicial review limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústava České republiky
Občanský soudní řád

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KA Contracting ČR s. r. o., se sídlem Praha 1, Truhlářská 13-15, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Jasná II 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 14 Co 468/2006-45 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2008, č. j. 25 Cdo 911/2007-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. února 2008, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť měla být vydána v rozporu se zákonem, mají trpět vážnými vadami hmotněprávního charakteru a porušovat ústavně zaručená práva stěžovatele podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), podle čl. 36 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 20 C 86/2006 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. července 2006, č. j. 20 C 86/2006-24 (dále jen "rozsudek soudu prvního stupně"), uložil stěžovatelce zaplatit žalobci Lesy české republiky, s. p. (dále jen "žalobce"), z titulu náhrady škody způsobené na lesních porostech emisemi oxidu siřičitého a oxidů dusíku vyprodukovaných stěžovatelkou částku 84.052,- Kč s 9% úrokem z prodlení od 15. 12. 2005 do zaplacení a na nákladech řízení 3.360,- Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2006, č. j. 14 Co 468/2006-45, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. 25 Cdo 911/2007-64, odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 14 Co 468/2006-45 podala stěžovatelka dne 22. ledna 2007 ústavní stížnost, která byla usnesením ze dne 2. února 2007,

sp. zn. III. ÚS 193/07

, podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.

Stěžovatelka v odůvodnění projednávané stížnosti nejprve namítá, že žalobce v řízení před obecnými soudy tvrzenou škodu ani její výši nijak neprokázal a že obecné soudy nevzaly v úvahu stěžovatelkou tvrzené skutečnosti o množství stěžovatelkou vyprodukovaných emisí. V dalším rozsáhlém odůvodnění stěžovatelka polemizuje s rozhodnutími soudů a hodnocením důkazů. Ústavněprávní argumentace však chybí.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k

závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů jsou záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

Z obsahu projednávanou stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Argumentaci stěžovatelky považuje Ústavní soud za pouhou polemiku s obsahem soudních rozhodnutí.

Pokud jde o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 14 Co 468/2006-45, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, zjistil Ústavní soud, že odvolací soud ho vydal po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu a se všemi odvolacími námitkami se řádně vypořádal. V odůvodnění poukázal na důkazy, které byly v řízení provedeny a hodnoceny a na základě nichž byl vyvozen správný závěr o právu žalobce na náhradu škody způsobené na lesních porostech emisemi oxidu siřičitého a oxidů dusíku vyprodukovaných stěžovatelkou. Odůvodnění tohoto rozsudku je naprosto dostatečné a je možno na ně v dalším odkázat.

Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatele, jehož přípustnost stěžovatel dovozoval z ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. 25 Cdo 911/2007-64, odmítl opodstatněně a v odůvodnění svého usnesení pak náležitě vyložil skutečnosti, pro které je shledal nepřípustným. Toto odůvodnění je naprosto vyčerpávající a je na ně možno též v dalším odkázat.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu