Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 666/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.666.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies via cassation appeal.

Numero d'incarto III.ÚS 666/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by L. B. against a regional court decision. The applicant argued that a medical assessment issued by a regional office was not a judicial decision subject to review, creating an imbalance of power. The court held that the applicant failed to exhaust available legal remedies by not filing a cassation appeal against the regional court's ruling. Consequently, the complaint was deemed inadmissible under the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, including cassation appeals, unless specific exceptions apply.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of legal remedies principle of subsidiarity cassation appeal requirement medical assessment review regional court decision non-exhaustion doctrine

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
s., a ten jinak přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl.
čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.
§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu
d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti L. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné, Ciolkovského 282, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2008, č. j. 22 Ca 224/2007-52, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst.1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stížností napadeným usnesením krajského soudu byla jako nepřípustná [§ 46 odst. 1 písm. d), § 70 písm.a) s. ř. s.] odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 12. 6. 2007, č. j. MSK 87754/2007, kterým byl zamítnut návrh na přezkoumání lékařského posudku. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že správní rozhodnutí žalovaného (vydané dle § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona č. 20/1966 Sb.") není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a proto je vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkumu ve správním soudnictví; k podpoře svého závěru pak odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 Ads 81/2005.

Stěžovatel především nesouhlasí s tím, že rozhodnutí správního orgánu vydané dle § 77a zákona č. 20/1966 Sb. není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť je naopak přesvědčen, že se jím "závazně určuje povinnost zaměstnavateli se tímto posudkem řídit". V případě, že by rozhodnutí "nemohl přezkoumávat nezávislý soud", byla by "do rukou lékaře soustředěna neobvykle velká nikým nekontrolovaná moc", jelikož (pouhé) přezkoumání krajským úřadem "se jeví jako zcela nedostatečné". K možnosti brojit proti jeho důsledkům (resp. důsledkům lékařského posudku) v občanskoprávním řízení, na kterou je v rozhodnutí soudu odkazováno, pak stěžovatel připomíná konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (zde rozsudek sp. zn. 21 Cdo 2023/2003) a dovozuje, že "žádný soud v tomto řízení přezkoumání rozhodnutí správního úřadu neprovede". Stěžovatel si je vědom existence přezkumného procesního prostředku, jímž je kasační stížnost, jelikož se však napadené rozhodnutí krajského soudu opírá o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, je názoru, že by její podání bylo jen "formálním", jestliže je tento rozsudek v dané věci "naprosto jednoznačný".

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

V obecné rovině není pochyb, že kasační stížnost podle § 102 a násl. s. ř. s. je procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí; je přitom nerozhodné, že stěžovatel jej hodnotí jako "pouze formální" a předjímá, s ohledem na známý právní názor Nejvyššího správního soudu, že by nedosáhl úspěchu.

Proto i zde platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 102 s. ř. s., a ten jinak přípustnou kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu nepodal, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným i v usnesení ze dne 5. 3. 2008

sp. zn. III. ÚS 445/08

a ze dne 22. 4. 2008

sp. zn. III. ÚS 627/08

(http://nalus.usoud.cz) - dospěl Ústavní soud i v daném řízení k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, podrobně zdůvodnil Ústavní soud zejména ve druhém výše označeném usnesení, vydaném v řízení, v němž za stěžovatele vystupoval identický zástupce jako ve věci této, a proto na ně zde postačí již jen odkázat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj