Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process over civil court's interpretation of service of process rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding the timeliness of an appeal. The applicant argued that service of process rules should only apply if the document is left uncollected, but the courts found the appeal late because the letter was left on the post and deemed delivered three days later. The court held that general courts have exclusive authority to interpret civil procedure law and that their reasoning was constitutionally compliant.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a complaint as manifestly unfounded when lower courts correctly apply civil procedure law and provide transparent reasoning, without violating the right to a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. J., právně zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 1 Co 348/2007 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2007 sp. zn. 19 C 79/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který odmítl její odvolání proti výroku IV. usnesení krajského soudu (náklady řízení) jako opožděné. V odůvodnění napadeného usnesení soud konstatoval, že stěžovatelce bylo doručováno na adresu bydliště uvedeného v žalobě, přičemž v důsledku jejího nezastižení byla zásilka s usnesením uložena dne 22. 6. 2007 na poště a stěžovatelka byla vyzvána s náležitým poučením k jejímu vyzvednutí. Uložená zásilka byla skutečně vyzvednuta dne 9. 7. 2007 a dne 11. 7. 2007 bylo osobně podáno u krajského soudu odvolání. Krajský soud dospěl k závěru, že zásilka nebyla vyzvednuta do 3 dnů od uložení (§ 50c odst. 1, 2 a 4 o. s. ř), a proto nastala fikce doručení dnem 25. 6. 2007. Poslední den k podání odvolání tak připadl již na 10. 7. 2007. Vrchní soud v Praze zamítl odvolání stěžovatelky jako nedůvodné a poukázal na skutečnost, že v případě doručovaného usnesení se nejednalo o zásilku, kterou by bylo nutné doručovat do vlastních rukou a ani tak nenařídil předseda senátu (§ 50d odst. 1 o. s. ř.). Na doručování se tak vztahovalo ustanovení § 50c o. s.ř. a zásilku je třeba považovat za doručenou dnem 25. 6. 2007.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že oba soudy přijaly nesprávný závěr o opožděnosti odvolání. Konstrukce náhradního doručení může být použita pouze za předpokladu, pokud si adresát zásilku nevyzvedne. Pokud si však zásilku adresát po dobu úložní lhůty vyzvedne, pak k doručení došlo v den jejího faktického vyzvednutí a od toho dne též běží zákonem stanovená lhůta pro podání odvolání.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
V případě stěžovatelky obecné soudy dospěly k závěru, že odvolání podala opožděně. Tento svůj právní závěr opřely o příslušná ustanovení o. s. ř., tato ustanovení interpretovaly ústavně konformním způsobem a v odůvodnění rozhodnutí podrobně vyložily, jaké skutečnosti je k závěru o opožděnosti odvolání vedly. Lze tedy konstatovat, že k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ze strany obecných soudů nedošlo.
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu