Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 736/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.736.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of domestic remedies regarding pre-trial detention hearing rights.

Numero d'incarto I.ÚS 736/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without examining the merits of the alleged violation of rights during pre-trial detention. The applicant claimed a lack of personal hearing violated fundamental rights but failed to raise this specific issue in the prior appeal to the Supreme Court. The court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all domestic legal remedies, including explicitly arguing the constitutional violation in the final ordinary court decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not substantively raised the alleged violation of a fundamental right in the preceding ordinary court proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility pre-trial detention hearing fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním
8 To 460/2007 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým byl dle § 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") vzat do vyhošťovací vazby.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k zásadě subsidiarity, v řízení před Ústavním soudem uplatňované, mezi tyto podmínky patří požadavek předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Rovněž navrhl, aby Ústavní soud projednal věc jako naléhavou postupem dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele jménem D. C. D., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 8 To 460/2007, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 2 To 14/2008, za účasti Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 3. 2008, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 8 To 460/2007 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým byl dle § 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") vzat do vyhošťovací vazby. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. 2 To 14/2008 (dále jen "usnesení vrchního soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení krajského soudu.

V ústavní stížnosti uplatňuje jedinou námitku, totiž, že před tímto vzetím do vazby nebyl osobně vyslechnut. Krajský soud tak dle jeho přesvědčení porušil čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Vzhledem k tomu stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhl, aby Ústavní soud projednal věc jako naléhavou postupem dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

II. Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Vzhledem k zásadě subsidiarity, v řízení před Ústavním soudem uplatňované, mezi tyto podmínky patří požadavek předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Podmínku subsidiarity pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře interpretuje v materiálním smyslu, tj. pro její naplnění nepostačuje pouhé uplatnění procesního prostředku k ochraně práva ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytnost namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo nebo svoboda promítá.

Ve své stížnosti proti usnesení krajského soudu stěžovatel porušení žádného ústavního ani obecného práva v podobě absence osobního slyšení neuplatnil. Tato skutečnost je zřejmá z rekapitulace jeho námitek v odůvodnění usnesení vrchního soudu, z toho, že v podané ústavní stížnosti opak ani netvrdí a především pak ze samotného textu předmětné stížnosti, jejíž kopii si Ústavní soud od krajského soudu vyžádal.

Povinností stěžovatele je před podáním ústavní stížnosti vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky formálně i materiálně. Skutečnost, že tak neučinil, nemůže, než vést Ústavní soud k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatel požádal, aby byl, vzhledem k tomu, že věc je naléhavá, zvolen postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku postupoval v řízení před ním tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj