Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 599/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.599.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding correction of procedural costs calculation error.

Numero d'incarto III.ÚS 599/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed against a city court's ruling correcting procedural costs due to a calculation error. The appellant argued that the appellate court violated fair trial rights by using an amendment order instead of a judgment correction, claiming the court was bound by the originally announced amount. The court held that disputes over cost calculations generally do not reach the threshold for constitutional protection and found no extreme injustice in the correction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints regarding procedural cost calculations are inadmissible unless they involve extreme violations of justice principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural costs calculation error fair trial rights amendment order judgment correction Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 164 občanského soudního řádu
Opravu provedl dle § 164 občanského soudního řádu s tím, že došlo k početní chybě, což je zřejmé i z odůvodnění jeho rozsudku.
§ 156 odst. 3 občanského soudního řádu
Stěžovatel uvedl, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán (§ 156 odst. 3 občanského soudního řádu).
čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
Dle stěžovatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jedličkův ústav a Základní škola a Střední škola, se sídlem v Praze 2, V Pevnosti 4, zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem v Praze 5, Ostrovského 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007 sp. zn. 35 Co 392/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 5. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2007 sp. zn. 35 Co 392/2007. Dle stěžovatele došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Z předložených kopií rozhodnutí Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze vydal dne 13. 11. 2007 pod sp. zn. 35 Co 392/2007 rozsudek, kterým potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve věci samé. Výrokem II změnil prvostupňové rozhodnutí o nákladech řízení (ve prospěch stěžovatele) tak, že stanovil nižší částku nákladů řízení, a to 753 175,10 Kč. V odůvodnění rozsudku soud uvedl výpočet a vysvětlení nákladů řízení, a to s výslednou částkou 877 660,- Kč.

Dne 6. 12. 2007 vydal Městský soud v Praze usnesení, kterým opravil výrok II svého rozsudku tak, že správná částka nákladů řízení činí 877 660,- Kč. Opravu provedl dle § 164 občanského soudního řádu s tím, že došlo k početní chybě, což je zřejmé i z odůvodnění jeho rozsudku.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti opravnému usnesení odvolacího soudu. Argumentuje, že nebylo možno postupovat dle § 164 občanského soudního řádu, neboť se nejednalo o nápravu rozporu mezi vyhlášeným zněním rozsudku a jeho písemným vyhotovením. Stěžovatel předložil kopii protokolu o jednání, ze kterého vyplývá, že při vyhlášení rozsudku bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 753 175,10 Kč. Stěžovatel uvedl, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán (§ 156 odst. 3 občanského soudního řádu). Současně konstatoval, že proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje tak, že odpovídající procesní nároky či povinnosti zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti.

Stěžovatel v podstatě pouze tvrdí, že v daném případě nebylo možno provést opravu formou opravného usnesení; vydání opravného usnesení představuje zásah do jeho ústavně zaručených práv.

S tímto tvrzením se Ústavní soud nemůže ztotožnit. Stěžovatel nenamítá nic proti opravené výši nákladů řízení v tom smyslu, že by nesouhlasil s jejím výpočtem (tj. částkou 877 660,- Kč), který je podrobně uveden na str. 7 a 8 rozsudku odvolacího soudu. Stěžovatel chce pouze dosáhnout toho, aby platil nižší náklady, byť evidentně nesprávně (ve výroku) uvedené; toho chce dosáhnout tvrzením o vázanosti vyhlášeným rozsudkem a zpochybněním, že by šlo v dané věci o tzv. chybu v počtech a psaní dle § 164 občanského soudního řádu. Částka představující náklady řízení je přitom otázkou (pouhého) výpočtu, který vyplývá z počtu úkonů a ze zákona (sazba odměn, cestovních náhrad, soudního poplatku). V dané věci odvolací soud v odůvodnění rozsudku podrobně a přehledně uvedl výpočet nákladů řízení, čímž řádně odůvodnil jejich (správnou) výši. Z rozsudku je tak zřejmé, že ve výroku II byla napsána chybná částka, která neodpovídala výpočtu, resp. skutečnostem vyplývajícím ze spisu (počet úkonů, soudní poplatky ad.). Nejedná se tedy o případ, kdy by došlo k neodůvodněné opravě výše nákladů řízení, tj. opravě, kterou by soud provedl netransparentně a bez zákonného podkladu. Ústavní soud má za to, že odvolací soud nepostupoval libovolně, důvod opravy nákladů řízení řádně a dostatečně odůvodnil, a nevybočil ani extrémně ze standardů výkladu zákonných ustanovení; použití opravného usnesení zde nepředstavovalo rozpor s principem spravedlnosti. V dané věci tedy není dán důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.

Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu