Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 186/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.186.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court order for exequatur costs and fine. Exequatur is not a court and cannot be exempted from procedural rules.

Numero d'incarto I.ÚS 186/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial exequatur officer against a municipal court's order for costs and a fine. The officer argued that the court violated his independence and incorrectly applied the Judges Act to him, claiming he is not a court. The court rejected this, ruling that the officer's position allows for both procedural deadlines and fines under the Civil Procedure Code, and that the complaint was clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if it finds no violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms, noting that a judicial exequatur officer is subject to the same procedural rules as courts regarding fines and deadlines.

Parole chiave

Generato dall'IA
judicial exequatur officer procedural deadlines orderly fine Judges Act application clearly unfounded complaint constitutional complaint dismissal civil procedure code

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 11 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Chapter V of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Act No. 6/2002 Coll., on Courts and Judges
Act No. 150/2002 Coll., on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Exekutorský úřad Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, čj. 30 UL 29/2007 - 10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR, v článku 11 a v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze, kterým mu byla uložena lhůta k vydání a doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a uložena pořádková pokuta 20 000,-- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že o nákladech exekuce rozhodoval opakovaně, ale jeho příkazy byly soudem vždy zrušeny. Na neformální výzvu soudu, aby se vyjádřil k návrhu povinného na provedení procesního úkonu, reagoval stěžovatel telefonicky. Podle stěžovatele soud nemůže uložit exekutorovi pořádkovou pokutu, na postup exekutora nelze ani použít zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Uložením lhůty k provedení úkonu navíc soud zasáhl do nezávislosti stěžovatele jako soudního exekutora a uvedeným postupem soud zcela pominul úpravu ochrany účastníků exekučního řízení proti průtahům ze strany exekutora obsažené v exekučním řádu.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Ústavní soud zastává názor, že městský soud, aplikací zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nezasáhl do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Stěžovatel posuzuje své postavení rozdílně. V rámci postupu podle zákona o soudech a soudcích své úkony za úkony soudu nepovažuje a odmítá tak jeho použití. Při uložení pořádkové pokuty naopak takové postavení své osoby zdůrazňuje. Soudní exekutor skutečně není soudem, na jeho postavení je nutno nahlížet z vícero aspektů, které pak nemusí odpovídat zjednodušující a účelové optice stěžovatele. Jinými slovy, Ústavní soud nepovažuje za ústavně nekonformní takovou interpretaci, podle níž postavení soudního exekutora v exekučním řízení umožňuje uložit mu na jedné straně lhůtu k provedení procesního úkonu ve smyslu zákona o soudech a soudcích a na straně druhé mu uložit, při splnění podmínek daných občanským soudním řádem, pořádkovou pokutu.

K porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, obsažených v čl. 11 a v hlavě páté Listiny tedy nedošlo. Tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR Ústavní soud nezkoumal, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě, nejedná se tedy o zakotvení konkrétního individuálního práva či svobody

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu