Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil law good faith assessment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by two individuals against lower court decisions. The applicants argued that the regional court's finding of bad faith in their conduct violated their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined the complaint was manifestly unfounded because the lower courts' reasoning was sufficiently detailed and consistent with established legal principles.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the lower court's reasoning is adequate and does not constitute an evident excess of power.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) I. J. a 2) L. J., zastoupených JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem Advokátní kanceláře Ritter-Šťastný, se sídlem Riegrova 12, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008 č. j. 28 Cdo 3343/2006-216 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. května 2006 č. j. 12 Co 474/2005-194, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, případně i rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2004 č. j. 16 C 259/2000-171 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. dubna 2005 č. j. 16 C 259/2000-183. Usnesení Nejvyššího soudu takto napadli (dodatečně) v průběhu řízení o ústavní stížnosti poté, co tamní soud, a to rovněž s patřičným poukazem na svou judikaturu, shledal, že v daném případě nejde o posouzení otázky zásadního právního významu [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].
Aniž by stěžovatelé vznesli jakékoliv výhrady vůči ostatním napadeným rozhodnutím, oponovali pouze názoru Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, a to v tom rozsahu, pokud dospěl k závěru, že pro rozpor s dobrými mravy nemohlo dojít k přisouzení částek blíže ve výroku jeho rozsudku specifikovaných.
Stěžovatelé jsou odlišného přesvědčení z toho důvodu, že v období, k němuž se odpovídající žalobní žádání vázalo, dle nich nebylo jejich jednání s dobrými mravy v rozporu, pročež mají za to, že jim předmětné nároky měly být výrokem soudu přiznány. V důsledku této výhrady ve spojení s tvrzením, že rovněž i žalovaní jednali v rozporu s dobrými mravy, resp. proto, že rozhodnutí soudu této výhradě nekonvenuje, spatřují stěžovatelé dotčení ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Napadená rozhodnutí jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a ústavněprávní konsekvence, na něž stěžovatelé poukazují, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají.
Z povahy pravomocí Ústavního soudu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR] a v tom důsledku i rozhraničení kompetencí vyplývá, že Nejvyšší soud je a priori povolán k výkladu zákonů a přezkumu správné aplikace hmotného práva (§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů); ve věci stěžovatelů dospěl v tomto ohledu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) k závěru, že z pohledu aplikace hmotného práva (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku) je odůvodnění rozsudku odvolacího soudu správné a co do odůvodnění takto i "podrobné a přesvědčivé". Ústavnímu soudu coby orgánu ochrany ústavnosti ex constitutione přísluší v daném směru korigovat pouze evidentní excesy (kupř. nález
sp. zn. III. ÚS 126/04
).
Jak se podává z obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, myšlenkové konstrukce směřující k závěru o rozporu jednání stěžovatelů s dobrými mravy jsou oproti tvrzení obsaženému v ústavní stížnosti vázány k jednání týkajícímu se období, za něž jim žalobou uplatněné nároky posléze nepřiznal. Poukaz na skutkové okolnosti po tomto období následující, dle odvolacího soudu též jsoucí v rozporu s dobrými mravy, připojil, jak patrno z obsahu odůvodnění, toliko pro úplnost, z hlediska (nezbytného) celkového kontextuálního posouzení zakládajícího jeho výsledný úsudek ohledně rozhodných a z pohledu postulátu dostatečného odůvodnění - nutno říci - přiměřeně vyložených úvah.
Tyto nejsou výrazem interpretace a aplikace právní normy (§ 3 odst. 1 občanského zákoníku), jež by byly s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti (resp. soudem zjištěný skutkový stav) ve věci stěžovatelů v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [k tomuto extrémnímu rozporu jako jednomu z derogačních důvodů srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 224/98
,
III. ÚS 150/99
,
III. ÚS 345/2000
,
II. ÚS 738/2000
,
I. ÚS 89/02
,
IV. ÚS 769/02
a další]. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, o aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež by ji objektivně nebylo možno akceptovat, se v daném případě nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další).
Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu