Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of jurisdiction and exhaustion of remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to suspend a court order determining the value of property subject to execution. The applicant argued that the executor undervalued the property, violating the principle of equal ownership value, but failed to demonstrate that all legal remedies had been exhausted. The court dismissed the complaint because it lacked jurisdiction to issue binding orders to the executor and because the complaint did not meet the strict procedural requirements for constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court lacks jurisdiction to issue binding orders to lower authorities and requires exhaustion of all standard legal remedies before accepting a constitutional complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o návrhu J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007 č. j. 9 Co 81/2007-106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se svým podáním domáhá rozhodnutí, kterým by Ústavní soud pozastavil rozhodnutí, jímž byla určena cena majetku - nemovitostí, na který je vedena exekuce. Namítá, že soudní exekutor ponížil hodnotu majetku, který je nejen ve vlastnictví navrhovatele, ale i jeho manželky, způsobem, jenž je v rozporu s ústavním principem, dle kterého má vlastnické právo všech vlastníků stejný obsah a hodnotu.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.
Z čl. 83 Ústavy ČR vyplývá, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy ČR a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Pokud jde o ústavní stížnosti, je působnost Ústavního soudu vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tak, že Ústavní soud je oprávněn v řízení o ústavní stížnosti posoudit jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 2, 3 a 4 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnosti lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. (Zákon o Ústavním soudu pak stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem.)
Z obsahu podání je však zřejmé, že námitky navrhovatele jsou pouze v rovině "obecné stížnosti" na postup exekutora při oceňování majetku, který by měl být předmětem exekuce, přičemž z návrhu ani nevyplývá, jaké procesních prostředky k obraně svých práv navrhovatel dosud využil.
Ústavní soud přitom není s ohledem na své kompetence oprávněn vydat výrok spočívající v příkazu, kterým by bez dalšího nařídil exekutorovi, aby při ocenění majetku postupoval, jak požaduje navrhovatel a nařídil zastavení exekuce.
Ústavní soud rovněž připomíná, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy ČR).
S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a to aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad podání, neboť ani formálně bezvadný návrh by nemohl za stávající situace zhojit jeho neprojednatelnost pro nedostatek příslušnosti Ústavního soudu. (Ostatně navrhovateli jsou náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupen advokátem, dostatečně známy z řady poučení, která mu bylo poskytnuta v souvislosti s jeho předchozími podáními k Ústavnímu soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2008
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj