Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1753/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1753.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding fair trial rights. The court found no violation of fundamental rights despite procedural irregularities. The decision emphasizes the limited scope of constitutional review over ordinary court errors.

Numero d'incarto I.ÚS 1753/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against the Regional Court's decision to delegate a case to another court. The applicant argued that the delegation violated her right to a fair trial and impartial judges, claiming she was denied the opportunity to express her views. The court ruled that while the applicant was not given a chance to comment on the delegation, she would have full procedural rights in the new court, meaning no fundamental constitutional rights were violated. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded under the law governing the Constitutional Court.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a; Listina of Fundamental Rights and Freedoms Art. 36 para. 1; Art. 6 para. 1 ECHR: A procedural error in case delegation does not constitute a violation of fundamental rights if the affected party retains full procedural rights in the designated court.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fair trial rights violation case delegation procedure impartial judges exclusion clearly unfounded claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court § 43 para. 2 lit. a
Listina of Fundamental Rights and Freedoms Art. 36 para. 1
Listina of Fundamental Rights and Freedoms Art. 38 para. 1 and 2
Law on the Constitutional Court § 12 para. 3 of the Act on Civil Procedure

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené Mgr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem 140 00 Praha 4, Družstevní 8, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. Nc 303/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále "krajský soud"), protože jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatelka je přesvědčena, že v řízení před obecnými soudy, v němž vystupuje jako žalovaná, nejsou dány důvody pro vyloučení soudců Okresního soudu v Karlových Varech, takže celá věc neměla ani být delegována Okresnímu soudu v Klatovech. Skutečnost, že jedna ze soudkyň Okresního soudu v Karlových Varech měla v řízení vystupovat na návrh žalobkyně jako svědkyně, není důvodem pro vyloučení ostatních soudců okresního soudu z projednávání věci. Krajský soud rozhodl o nutné delegaci věci jinému soudu, aniž by stěžovatelce dal možnost se vyjádřit a tím porušil její právo na řádný a spravedlivý proces.

II. Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky 8 500 000,-- Kč, vydal dne 31. 1. 2007 krajský soud pod sp. zn. Nc 303/2007 usnesení, kterým vyloučil z projednávání a rozhodování 18 soudců Okresního soudu v Karlových Varech a věc přikázal k rozhodnutí Okresnímu soudu v Klatovech.

III. Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Případ předložený stěžovatelkou Ústavnímu soudu má dvě roviny. Za prvé je nutno posoudit samotné rozhodnutí o vyloučení soudců okresního soudu, za druhé pak na něj navazující přikázání věci jinému soudu.

Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě preferuje postoj, podle něhož jakékoli relevantní pochybnosti o nepodjatosti soudce, dosahující vzhledem k okolnostem případu určité hranice závažnosti, jsou důvodem k jeho vyloučení (viz např. nález

sp. zn. I. ÚS 370/04

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 35, str. 181, a v něm citovaná judikatura). Lze tedy konstatovat, že poněkud stručné, ale stále ještě přezkoumatelné rozhodnutí krajského soudu, nezasahuje, z výše uvedeného pohledu, do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

Druhým aspektem posuzovaného případu je přikázání věci jinému soudu. Ustanovení § 12 odst. 3 OSŘ, které dává účastníkům řízení právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána i v případě tzv. delegace nutné, bylo nepochybně porušeno. Stěžovatelka neměla možnost se k této otázce vyjádřit a nebylo jí ani doručováno rozhodnutí o vyloučení. Na druhou stranu bude stěžovatelce v řízení před Okresním soudem v Klatovech a případně i před instancemi dalšími plně umožněno hájit svá práva, takže bude mít k dispozici celý spravedlivý proces. Podle názoru Ústavního soudu tak uvedené porušení normy podústavního práva nedosáhlo takové intenzity, které by současně představovalo porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky a bylo důvodem k derogačnímu zásahu Ústavního soudu.

K zásahu do ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tedy nedošlo. Nebylo porušeno ani ustanovení čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu