Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3275/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.3275.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as unfounded regarding enforcement order and appeal rejection. The court finds no constitutional violation. The applicant's arguments are rejected. The court refers to lower court decisions. No constitutional principles were breached.

Numero d'incarto IV.ÚS 3275/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as clearly unfounded. The applicant challenged enforcement orders and appeal rejections, arguing violations of fair trial rights and lack of legal certainty. The court found that lower courts clearly explained their reasoning and that the applicant's claims were merely polemics against correct legal conclusions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have clearly explained their reasons and the applicant's arguments do not demonstrate a violation of constitutional principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded enforcement order fair trial rights legal certainty procedural rights Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Z důvodů výše uvedených nezbylo Ústavnímu soudu než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 44 odst. 10 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb.
Poněvadž žádná z okolností tvrzených stěžovatelkou není pro nařízení exekuce rozhodná, její odvolání podle ustanovení § 44 odst. 10 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), odmítl.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
20 Cdo 3104/2006-65 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť uplatněné dovolací důvody nejsou způsobilé k založení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou, AK Pavlovova 8, Havířov - Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007 č. j. 20 Cdo 3104/2006-65, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2005 č. j. 9 Co 872/2005-20, usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 19. 7. 2004 č. j. 126 Nc 1418/2004-12 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tím, že jimi byly porušeny články 2, 4, 26 a 36 Listiny základních práv a svobod a článek 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, sp. zn. 126 Nc 1418/2004 zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, usnesením ze dne 19. 7. 2004 č. j. 126 Nc 1418/2004-12 nařídil exekuci na majetek stěžovatelky a provedením exekuce pověřil soudního exekutora uvedeného ve výroku tohoto usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, ve kterém uvedla, že usnesení napadá v celém rozsahu z důvodu podezření na nezákonnost a předčasnost, případně trestnou činnost, neboť dosud neobdržela od Okresního soudu v Ostravě potvrzení o právní moci vykonávaného rozsudku. Dále připojila, že podané odvolání doplní po poradě s advokátem ve lhůtě jednoho měsíce; to se však nestalo. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2005 č. j. 9 Co 872/2005-20 odvolání odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že svým odvoláním se stěžovatelka zřejmě domáhala změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby návrh oprávněného na nařízení exekuce byl zamítnut, a to z důvodu neobdržení potvrzení o právní moci příslušného rozsudku. Poněvadž žádná z okolností tvrzených stěžovatelkou není pro nařízení exekuce rozhodná, její odvolání podle ustanovení § 44 odst. 10 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), odmítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 9. 2007 č. j. 20 Cdo 3104/2006-65 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť uplatněné dovolací důvody nejsou způsobilé k založení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Stěžovatelka je přesvědčena, že závěr krajského soudu o tom, že nezpochybňovala skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, je nesprávný, neboť v odvolání namítala, že exekuční titul nebyl v době rozhodnutí soudu prvního stupně v právní moci. Dále z formulace odůvodnění krajského soudu, že povinná se zřejmě domáhala zrušení usnesení soudu prvého stupně, stěžovatelka dovozuje, že odvolací soud měl pochybnosti o obsahu odvolání a o skutečnostech v něm tvrzených. Měl proto podle ustanovení § 43 o. s. ř. vyzvat stěžovatelku k doplnění a upřesnění jejího odvolání; to však učiněno nebylo, čímž byla stěžovatelka zkrácena na svých procesních právech a v právu na spravedlivý proces. Stěžovatelka rovněž namítá, že jí bylo odepřeno právo na účinné právní prostředky, neboť Nejvyšší soud se jejím dovoláním věcně nezabýval a ani stěžovatelku nevyzval k jeho doplnění.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Důvody, pro které soud druhého stupně odmítl stěžovatelčino odvolání proti usnesení, jímž byla nařízena exekuce na její majetek, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadeném usnesení vyloženy; totéž konstatování platí pro usnesení Nejvyššího soudu, v němž je osvětleno, proč dovolací soud stěžovatelčino podání nemohl přezkoumat meritorně a proč stěžovatelku nevyzýval k doplnění dovolání. Ústavní soud proto na napadená rozhodnutí obecných soudů odkazuje, nemaje potřebu k nim cokoli dodávat. Z uvedeného vyplývá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů, takže důvody ke kasaci stěžovaných rozhodnutí nemohly být shledány.

Z důvodů výše uvedených nezbylo Ústavnímu soudu než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2008

Michaela Židlická , v. r.

předsedkyně senátu