Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3191/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.3191.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's procedural rejection of civil appeal as justified.

Numero d'incarto IV.ÚS 3191/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Benet Czech against the Supreme Court's decision to dismiss an appeal as inadmissible. The appellant argued that the Supreme Court incorrectly applied precedent regarding debt assignment contracts that did not exist in this case, claiming a violation of fair trial rights. The Court ruled that the Supreme Court's reasoning was rational and constitutionally compliant, finding no denial of justice despite the differing factual context.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the Supreme Court's decision to reject an appeal as inadmissible is based on established case law and is reasonably explained, thereby upholding the principle of fair trial without constituting a denial of justice.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal inadmissible appeal rejection denial of justice fair trial rights civil procedure appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti).
§ 243b odst. 5 o. s. ř.
§ 218 písm. c) o. s. ř.
5 a § 218 písm. c) o. s. ř., v souladu s ustálenou judikaturou, přičemž své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti Benet Czech, spol. s r.o., Křesomyslova 23, 140 00, Praha 4, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem, AK se sídlem Dukelských hrdinů 14/975, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007 č. j. 32 Odo 477/2006-125 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka shora označené usnesení Nejvyššího soudu, v němž spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces, jež jí je garantováno ustanoveními čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Za porušení svého ústavně garantovaného práva považovala stěžovatelka fakt, že Nejvyšší soud posoudil její dovolání jako nepřípustné a neprojednal jej meritorně, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky. Své rozhodnutí odůvodnil Nejvyšší soud tím, že dovolání nemá po právní stránce zásadní význam, jelikož odvolací soud postupoval zcela v souladu s hmotným právem a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Ten již dříve judikoval, že: "Oznámil-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky a dlužník na základě tohoto oznámení splnil dluh postupníku, došlo ke splnění dluhu, i když je smlouva o postoupení pohledávky neplatná." (rozsudek publikovaný pod č. 16/2004 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).

Takový závěr však dle stěžovatelky vychází ze zcela jiné skutkové a právní situace. V posuzovaném případě totiž nedošlo mezi věřitelem a třetí osobou k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, která by následně byla posouzena jako neplatná. Stěžovatelka totiž žádnou smlouvu nepodepsala a žádná smlouva tudíž nevznikla. Jde tedy o zcela jiný případ, na nějž nelze výše uvedené právní závěry vztáhnout.

II. Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné, bylo nutno se ústavní stížností zabývat z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; to však nikoliv z hlediska porušení subjektivního práva hmotného, nýbrž pro denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti).

Samotná existence dovolání jako mimořádného opravného prostředku v řízení občanskoprávním sice nepožívá ústavněprávní ochrany, jinými slovy není povinností státu, aby takový prostředek ochrany práv do svého právního řádu komponoval. To však nezbavuje soud povinnosti interpretovat a aplikovat podmínky připuštění tohoto prostředku, pokud jej stát ve svém zákonodárství vytvořil, tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces (srov. nález

sp. zn. II. ÚS 2339/07

, http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že Nejvyšší soud v něm posoudil nepřípustnost dovolání dle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř., v souladu s ustálenou judikaturou, přičemž své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil. Jeho postup byl racionální a ústavně konformní; proto k odepření spravedlnosti nedošlo.

Stěžovatelka tvrdila, že právní závěry, na něž Nejvyšší soud odkázal, nelze vztáhnout na projednávanou věc. Nejvyšší soud však v odůvodnění napadeného usnesení dostatečně vyložil, proč je podle jeho názoru citovaná judikatura aplikovatelná i ve stěžovatelčině případě; vysvětlil, že pro závěr o zániku dlužníkova závazku splněním postupníku není rozhodné, zda oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení pohledávky bylo falšováno, nýbrž zda o faktu falza dlužník věděl. Usoudil tedy, že rozhodujícím elementem není otázka vzniku smlouvy o cesi, nýbrž existence dobré víry dlužníka, že cedováno bylo. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že aspekt dobré víry byl v projednávané věci dán stejně jako ve věci řešené jím citovaným rozsudkem, jehož závěry bylo možno na projednávanou věc vztáhnout; proto dovolání odmítl; takto jím interpretovaný a rozhodnutím aplikovaný výklad jednoduchého práva žádný deficit ústavnosti nevykazuje. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. března 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu