Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2025/07 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2025.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil contract dispute.

Numero d'incarto III.ÚS 2025/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against civil court judgments. The applicant argued that the courts erred in interpreting a brokerage contract and failed to prove necessary facts, yet the courts determined no commission was due based on evidence. The court ruled the complaint manifestly unfounded because it did not violate constitutional rights and the lower courts did not act arbitrarily.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not review factual findings or evidence evaluation unless there is a glaring inconsistency between facts and legal conclusions or arbitrary application of law violating fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction manifestly unfounded complaint arbitrary judicial decision civil contract interpretation evidence evaluation review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V. M., zastoupeného JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., advokátem v Praze 5, Radlická 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006 č. j. 3 Cm 98/2004-74 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 č. j. 3 Cmo 425/2006-120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 8. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byl porušen čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z předložených kopií napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že nebylo vyhověno žalobě stěžovatele, kterou se na základě zprostředkovatelské smlouvy (a jejího dodatku) domáhal po žalovaném zaplacení částky 854 871,50 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byl spor o rozsah činnosti (účasti) stěžovatele jako zprostředkovatele. Soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že stěžovateli nárok na provizi za zprostředkování ve vztahu ke kupní smlouvě ze dne 3. 11. 2003 nevznikl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl rozpor mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a učiněnými právními závěry na straně druhé (opomenutí prokázaných skutečností, nesprávný výklad zprostředkovatelské smlouvy), přičemž uvedl šest konkrétních námitek, které blíže rozvedl - výklad zprostředkovatelské smlouvy a zásada smluvní volnosti, věrohodnost některých svědků, význam dodatku zprostředkovatelské smlouvy, jiné posouzení výpovědi dvou svědků, odkaz na výpověď jednatele žalované, nenaplnění dvou závazků zprostředkovatelské smlouvy ve vztahu k praxi.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval (viz např. nález

III. ÚS 224/98

in: Sb.n.u.ÚS, sv. 15, č. 98), že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody.

V dané věci není důvod pro zásah Ústavního soudu, neboť nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, která by se měla zabývat přehodnocováním a výkladem provedených důkazů. Soudy svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnily. Ústavní soud, na rozdíl od stěžovatele, neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry na jejich základě učiněnými; rovněž nemá za to, že by prvostupňový soud hodnotil provedené důkazy libovolně (i v případě zprostředkovatelské smlouvy je zřejmé, že soudy nepostupovaly svévolně tak, že by aplikovaly zákonná ustanovení bez ohledu na znění smlouvy samotné, nýbrž uvedly, o jaká ujednání smlouvy opřely svůj závěr o rozsahu požadavků kladených smlouvou/zájemcem na stěžovatele jako zprostředkovatele), příp. že by se s některými důkazy nevypořádal nebo je opomenul. K jednotlivým námitkám stěžovatele postačí odkázat na rozsáhlá odůvodnění rozsudků obecných soudů.

Z výše uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu