Constitutional complaint dismissed for being filed late after an inadmissible appeal decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the administrator of Moravia Bank against court rulings on litigation costs. The applicant argued a violation of the right to legal aid, but the Court found the complaint untimely because the 60-day limitation period began after the final effective decision, not the inadmissible appeal. Since the Supreme Court rejected the appeal as inadmissible, it did not count as a protective legal remedy for calculating the deadline.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the 60-day period following the effective decision, as an inadmissible appeal does not interrupt this period.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Pavla Bednaříka, se sídlem Obránců míru 6, 703 00 Ostrava, správce konkursní podstaty Moravia Banky, a. s., v likvidaci, se sídlem ve Frýdku - Místku, Palackého 133, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Novinářská 1113/3, směřující proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2007, č. j. 6 Cmo 56/2006-46, a výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2006, č. j. 22 Cm 3/2004-35, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených výroků týkajících se výše náhrady nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. srpna 2007, č. j. 6 Cmo 56/2006-46, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2006, č. j. 22 Cm 3/2004-35, ve výroku o nákladech řízení. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci si stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2007, č. j. 29 Cdo 4984/2007-60, odmítnuto jako nepřípustné (jednalo se o dovolání proti výroku o nákladech řízení).
Stěžovatel v ústavní stížnosti dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů ve výrocích o stanovení výše náhrady nákladů řízení došlo k porušení práva na právní pomoc, uvedeného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Požaduje přitom zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci.
Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatel v dané věci podal ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 25. února 2008. Z doložky právní moci, obsažené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i na rozsudku Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že rozhodnutí usnesení Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 18. září 2007, tzn. že nejpozději tohoto dne bylo citované rozhodnutí doručeno stěžovateli. Od tohoto data rovněž počíná běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
Pokud snad stěžovatel odvozuje počátek běhu lhůty od okamžiku doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak lze z jeho postupu vyvodit, nejedná se o názor správný. Nejvyšší soud totiž dovolání odmítl, protože nebylo přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. S ohledem na znění citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí jít přitom o procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Není-li dovolání přípustné, nejedná se o procesní prostředek ve smyslu zákona o Ústavním soudu. O nepřípustnosti dovolání byl stěžovatel navíc správně poučen v rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud přesto podal dovolání, nelze lhůtu pro podání ústavní stížnost odvíjet od doručení rozhodnutí o dovolání. V daném případě se totiž nejednalo ani o dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, které by eventuálně umožňovalo zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu, příp. soudu prvního stupně (srov. § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2008
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj