Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 408/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.408.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending appeal by highest court.

Numero d'incarto IV.ÚS 408/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by four individuals against lower court rulings. The applicants argued for the violation of fundamental rights, but the Court determined that the constitutional remedy was inadmissible because the final appeal to the Supreme Court was still pending. The Court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional protection, making the complaint premature.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity mandates that constitutional complaints are inadmissible if the final ordinary remedy, such as an appeal to the Supreme Court, has not yet been decided.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint principle of subsidiarity premature filing exhaustion of remedies Supreme Court appeal legal standing procedural admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
čl. 4 Ústavy České republiky
čl. 95 Ústavy České republiky
4 a čl. 95 Ústavy České republiky, jež zavazují soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. M., D. M., E. M. a S. M. M., všichni zastoupeni JUDr. Annou Márovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Praze 2, Myslíkova 1998/30, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2007 č. j. 18 Co 355/2007-322 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2007 č. j. 5 C 166/2005-96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají s odvoláním na porušení jejich základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud do dnešního dne nerozhodl.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí i mimořádný opravný prostředek, přičemž řízení o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku není zde mezi vyloučenými prostředky k ochraně práva uvedeno. Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není důvod, neboť i za situace, kdy by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost [např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 634/04

nebo

sp. zn. IV. ÚS 448/04

(viz www.judikatura.cz)].

Pokud v dané věci stěžovatelé podali současně dovolání i ústavní stížnost, lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak Ústavní soud rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a také nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání. K tomu však, jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tak za dané situace předčasné.

Ústavní soud rovněž poznamenává, že jde-li o ochranu základních práv, musí být tato chráněna cestou všech opravných prostředků. V tomto směru je taktéž Nejvyšší soud vázán čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, jež zavazují soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud, respektuje doktrínu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, předmětnou ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj