Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding housing cooperative membership transfer fees as unreasonable.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a member of a housing cooperative against lower court rulings denying her claim for unjust enrichment. The applicant argued that charging fees for transferring membership rights violated her property rights and freedom of occupation under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court held that while members have disposal rights, housing cooperatives may legally charge administrative costs for such transfers to cover operational expenses, and the lower courts correctly applied the law without infringing fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded if the lower courts adequately interpreted and applied relevant laws without violating the applicant's fundamental rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. M., zastoupené advokátkou Mgr. Evou Kantoříkovou, se sídlem Mezírka 1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 29 Cm 123/2006 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 5 Cmo 133/2007, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv garantovaných čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ústavní soud z ústavní stížnosti a připojených dokumentů zjistil následující:
Stěžovatelka se návrhem proti Stavebnímu bytovému družstvu Vítkovice (dále jen "žalovaný") domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost vydat jí bezdůvodné obohacení ve výši 6.000,- Kč, včetně příslušenství. Návrh zdůvodnila tím, že dne 25. 11. 2004 uzavřela s L. C. smlouvu o převodu členských práv a povinností, kterou předložily družstvu. To sdělilo, že převod podléhá zpoplatnění ve výši 6.000,- Kč, přičemž bez zaplacení poplatku družstvo odmítlo převod provést. Stěžovatelka proto požadovanou částku uhradila. Podle názoru stěžovatelky ze stanov družstva nevyplývá právo požadovat za převod členských práv a povinností žádné poplatky, neboť se nejedná o žádný úkon, nýbrž o plnění povinností družstva, které jsou již kryty členskými příspěvky. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 29 Cm 123/2006 soud návrh zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Usnesením Vrchního soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 5 Cmo 133/2007 soud k odvolání stěžovatelky usnesení soudu prvého stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Stěžovatelka včas podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že podle ustanovení § 230 ObZ převod členských práv v bytovém družstvu nepodléhá souhlasu orgánů družstva, z čehož lze dovodit, že dispoziční volnost členů při převodu členských práv je zajištěna. Výběr poplatku za převod je tak podle názoru stěžovatelky v rozporu s uvedeným zákonným ustanovením i v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny. Podle názoru stěžovatelky nelze za "úkon družstva spojený s převodem" považovat pouhé přepsání jednoho jména v seznamu členů družstva na jiné. Stěžovatelka dále tvrdí, že z uvedeného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost seznámit se předem s družstevními předpisy, včetně stanov.
Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv.
Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že v průběhu řízení před obecnými soudy nebyla porušena stěžovatelčina práva chráněná Listinou. Není pochyb o tom, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu mají majetkovou hodnotu, tudíž jejich ochranu zaručuje čl. 11 odst. 1 Listiny. Nicméně, tuto ochranu nelze absolutizovat. Dispoziční oprávnění člena bytového družstva není neomezené, i když k jeho realizaci není zapotřebí souhlasu družstva či jeho orgánu. Pokud by vnitrodružstevní předpisy zakotvovaly jakoukoliv konstrukci ingerence orgánů družstva do dispozičního oprávnění, šlo by o rozpor se zákonem. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že bytové družstvo čítající stovky nebo i tisíce členů musí snášet náklady spojené s administrativní náročností své činnosti (včetně důsledků spojených s úkony členů). Pro takové případy není vyloučeno, aby družstvo - v souladu s principy vnitrodružstevní demokracie - vymezilo soubor úkonů, za které bude účtovat členům náhradu nákladů, včetně jejich výše (náhrada nákladů, byť v paušalizované výši, není poplatkem ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny). Pokud při této proceduře neporuší právní předpisy, jde o postup závazný vůči vlastním členům. V posuzované věci zaujaly obecné soudy adekvátní stanovisko k podstatě problémů, ústavně konformním způsobem provedly interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení (včetně náležitého popření nesprávných právních názorů stěžovatelky), tudíž Ústavní soud shledává, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení žádného z ustanovení Listiny a Úmluvy, jež stěžovatelka namítá.
V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by napadená rozhodnutí zrušil. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu