Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3173/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3173.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding exequatur costs when execution ceased due to debtor's deletion from commercial register.

Numero d'incarto II.ÚS 3173/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a judicial exequatur officer against a regional court decision denying her execution costs. The officer argued that costs should always be awarded to the entitled party, citing a prior ruling, but the court noted a conflicting plenary opinion regarding the specific application of execution rules. The court concluded that the lower court acted constitutionally by assessing the specific reasons for the execution's halt and found no violation of property rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; When execution ceases due to the debtor's deletion from the commercial register, the court must assess specific reasons for the halt rather than automatically awarding costs to the exequatur officer.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal execution costs allocation debtor deletion register judicial exequatur officer property rights protection execution procedure rules Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 11 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 89 of the Execution Act
§ 271 para. 1 of the Civil Procedure Act
§ 23 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Marcely Dvořáčkové, soudní exekutorky, se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 276, zastoupené JUDr. Robertem Kubou, advokátem Advokátní kanceláře v Hradci Králové, Buzulucká 431, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích ze dne 26. 9. 2007 čj. 23 Co 427/2007-32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo změněno rozhodnutí okresního soudu tak, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů exekuce, neboť z důvodů zániku povinného výmazem z obchodního rejstříku (v průběhu exekuce) došlo k zastavení exekuce.

Stěžovatelka s poukazem na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 372/04

namítá, že náhrada nákladů exekuce musí být vždy uložena oprávněnému nebo povinnému, nelze však rozhodnout tak, že exekutorovi nebude přiznána vůbec - s výjimkou situace upravené v ust. § 11 odst. 5 vyhl. č. 330/2001 Sb., o kterou však v daném případě evidentně nejde. Pokud došlo k zániku povinného a tím ke ztrátě způsobilosti být nadále účastníkem exekučního řízení, měla být náhrada nákladů řízení uložena dle § 89 exekučního řádu oprávněné. Správnost uvedeného názoru dle stěžovatelky plyne i ze stanoviska Pl. ÚS st. 23/06. Jestliže tedy obecný soud vůbec nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce, zasáhl tím, podle názoru stěžovatelky, do práva na majetek ve smyslu § 3 exekučního řádu a čl. 11 Listiny.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným usnesením z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že obdobnou ústavní stížností stěžovatelky se zabýval již ve svém rozhodnutí

sp. zn. II. ÚS 171/08

, přičemž od závěrů zde uvedených (formulovaných rovněž v usnesení III. ÚS 2357/07) nemá důvod se odchylovat, a proto shodně uvádí:

Argumentace ústavní stížnosti vychází z nálezu Ústavního soudu,

sp. zn. II. ÚS 372/2004

, jehož se také stěžovatelka výslovně dovolává a na základě úvah tam uvedených dovozuje porušení svého ústavně zaručeného práva. Stěžovatelka však pomíjí, že i v poměru k tomuto nálezu zaujalo plénum Ústavního soudu podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), odlišné stanovisko pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, v němž se Ústavní soud zabýval problematikou aplikace a výkladu ustanovení § 87 a § 89 exekučního řádu ve vazbě na ust. § 271 odst. 1 o. s. ř. - tedy ustanovení, jejichž výklad podal i odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Z odůvodnění uvedeného stanoviska je nutné pro posuzovaný, byť i skutkově odlišný případ zdůraznit jednak odkaz na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van der Mussele proti Belgii (rozsudek ze dne 23. listopadu 1983) a konstatování, že osoba zapsaná do seznamu exekutorů svým návrhem na zápis a provedením zápisu do seznamu dává souhlas s prováděním činnosti exekutora a s tím spojenými riziky, k nimž náleží i riziko, že ne ve všech případech dosáhne exekutor uspokojení svých zákonných nároků, jakož i závěr, že hlediska rozhodování o náhradě nákladů exekučního řízení při zastavení exekuce (§ 89 exekučního řádu, § 271 o. s. ř.), včetně rozhodování o náhradě nákladů exekuce, jen ze samotného specifického postavení soudního exekutora neplynou. Východiskem je určení a hodnocení důvodů, pro něž k zastavení exekuce došlo.

S uvedeným stanoviskem, jímž je senát rozhodující tuto věc také vázán, není odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu. Odvolací soud se v rozhodnutí vypořádal s aplikovatelností zmiňovaného stanoviska Ústavního soudu na projednávanou věc a zabýval se i zjištěním, zda oprávněný při podávání návrhu na nařízení exekuce dbal náležitě opatrnosti a uvážlivosti. Pochybení na straně oprávněného však zjištěno nebylo a stěžovatelka je ani netvrdila. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud v daném případě, v němž k zastavení exekuce došlo pro nastalý nedostatek podmínky řízení v důsledku zániku povinného, postupoval při rozhodování o nákladech exekuce ústavně konformním způsobem a k zásahu do práv zaručovaných článkem 11 Listiny tak nemohlo dojít.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu