Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 422/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.422.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial and property rights violation in alimony case.

Numero d'incarto I.ÚS 422/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a man against a municipal court's alimony judgment. The applicant argued that the court's calculation of his income included a non-existent accounting entry, violating his right to a fair trial and equal treatment. The court rejected these claims, noting that the lower court properly considered the wife's non-financial contribution to child-rearing and that the applicant's livelihood was not impaired. Consequently, the court ruled the complaint was clearly unfounded and did not constitute a violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court reviews only constitutional issues and does not re-examine the correctness of lower court applications of subordinate law unless a fundamental right is violated.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal alimony calculation error fair trial rights violation property rights protection equal treatment principle lower court review scope fundamental rights infringement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina" a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), jakož i právo mít v soudním řízení rovné postavení (čl.
čl. 37 odst. 3 Listiny
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), jakož i právo mít v soudním řízení rovné postavení (čl. 37 odst. 3 Listiny).
čl. 90 Ústavy ČR
Porušen měl být zákaz libovůle při výkonu veřejné moci, jakož i čl. 90 Ústavy ČR.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. března 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 9 - Dolních Počernicích, Dubenecká 89, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2007, č. j. 17 Co 378/2007-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a i jinak řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí vydaného ve věci, v níž mu byla uložena povinnost platit výživné manželce, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina" a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále "Úmluva"), jakož i právo mít v soudním řízení rovné postavení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Porušen měl být zákaz libovůle při výkonu veřejné moci, jakož i čl. 90 Ústavy ČR.

Stěžovatel namítl, že uvedená porušení základních práv spatřuje v názoru odvolacího soudu, který mezi příjmy stěžovatele absurdně zahrnul částku představující pouhou účetní položku, která fakticky neexistuje. Stěžovatel má mnohem nižší životní úroveň než vyživovaná manželka. Jde o logický rozpor, omyl a exces vybočující ze zásad spravedlivého procesu, a dosahující ústavní roviny. Interpretační libovůle podrývá princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí a principem právní jistoty a ochrany důvěry v právo (

IV. ÚS 690/01

).

Z příloh ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 13. 11. 2007 č. j. 17 Co 378/2007-52 Městský soud v Praze k odvolání protistrany změnil v neprospěch stěžovatele rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 5. 2007, č. j. 26 C 63/2006-33, která namítala, že nebyla zohledněna celková majetková situace stěžovatele (uvažování o výstavbě RD 6+1, nezahrnutí všech příjmů a majetkových výhod stěžovatele), nesprávně byl proveden odpočet nákladů na chalupu a auto, které manželka a děti nemohou užívat a do příjmů manželky bylo zahrnuto i výživné na děti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy vzaly v potaz vše, co stěžovatel nyní namítá v ústavní stížnosti, přičemž nyní vznášené námitky nejsou vedeny v ústavněprávní rovině. Možnost změny rozhodnutí v důsledku odvolání protistrany je dána přímo procesními předpisy, a proto nelze bez dalšího uzavírat, že taková změna narušuje právní jistotu a předvídatelnost interpretace a aplikace práva. Městský soud v Praze konkrétně odůvodnil, proč považoval některé námitky protistrany za důvodné (rozsudek č. j. 17 Co 378/2007-52, str. 3-5). Soud konstatoval, že stěžovatel nemá žádné překážky vlastní obživy, výživné dětí není příjmem matky, která má děti v péči a je na mateřské dovolené. Matka dětí svou vyživovací povinnost plní jinak, než finančně. Předmětný "účetní" daňový odpočet vyjadřuje naturální plnění spočívající v užívání osobního vozidla.

Ústavní soud ani v minulosti nedospěl k závěru, že by princip zohlednění celkových majetkových poměrů povinného odporoval ústavnosti (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 526/06

v autorizované databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz a mnohá další).

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2008

Vojen Güttler

předseda senátu