Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3110/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3110.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed appeal against court ruling as it is not the final legal remedy.

Numero d'incarto II.ÚS 3110/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a regional court decision. The applicant argued that the lower court's ruling violated their constitutional rights, but the Court determined that the regional court judgment was not the final legal remedy available under the law. Since the Supreme Administrative Court had already dismissed the applicant's cassation appeal, the regional court decision was not the last instance, rendering the Constitutional Court incompetent to review it.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy; § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o Ústavním soudu; Ústavní soud je oprávněn posoudit pouze pravomocné rozhodnutí o posledním prostředku právní ochrany, nikoliv rozhodnutí předposledního instancí.

Parole chiave

Generato dall'IA
final legal remedy Constitutional Court jurisdiction last instance decision cassation appeal principle of legal certainty

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
čl. 83 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy.
§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Slezákem, se sídlem Mezírka 1, Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 57 Ca 27/2005, návrhu na zrušení nařízení statutárního města Brna číslo 2/2002 a 5/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem ze dne 3. 12. 2007, doplněným po výzvě Ústavního soudu podáním ze dne 28. 1. 2008, domáhal zrušení rozhodnutí obecného soudu a nařízení statutárního města Brna uvedených v záhlaví. Tvrdí, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných čl. 11 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím komise k projednávání přestupků statutárního města Brna, městské části Brno-střed, ze dne 21. 10. 2004 č. j. VVP 927/2004 byla stěžovateli uložena sankce napomenutí za přestupek dle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 29. 4. 2004 v době od 14,40 hod. do 16,50 hod. parkoval vozidlem na ulici Mezírka v Brně, v místě označeném dopravní značkou IP 13c a neuhradil cenu za užívání tohoto stání, čímž porušil povinnost stanovenou v čl. 1 odst. 3 písm. a) nařízení č. 2/2002 Sb., statutárního města Brna. Odvolání stěžovatele Magistrát města Brna zamítl. Stěžovatel proti jeho rozhodnutí podal správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 57 Ca 27/2005 zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 1 As 23/2007 zamítl.

Ústavní soud posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to zejména otázku, zda je sám k projednání návrhu příslušný.

Podle své ustálené judikatury je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, kterým se stěžovatel v posuzovaném případě domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, které stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z uvedených ustanovení nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu zrušit napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť toto rozhodnutí evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007 sp. zn. 1 As 23/2007, jímž soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Opačný postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.

Pokud jde o návrh na zrušení nařízení statutárního města Brna číslo 2/2002 a 5/2003 platí, že byla-li ústavní stížnost pro nepříslušnost odmítnuta, musí se takové rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž sama ústavní stížnost z uvedených důvodů odmítnuta, odpadá tím i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 602/03

).

Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout s odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 6. března 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu