Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3261/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.3261.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint claiming unfair trial regarding interpretation of contract intent.

Numero d'incarto IV.ÚS 3261/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by CYNDIcate AK against lower court rulings in a contract dispute. The appellant argued that the appellate court imposed a payment obligation lacking legal basis, violating fair trial rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that it cannot substitute its own assessment of factual or legal findings made by ordinary courts and found the lower courts' interpretation of contractual intent reasonable and well-reasoned.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36; Article 95 of the Constitution; The Constitutional Court does not substitute its own assessment of factual or legal findings by ordinary courts and dismisses complaints where the lower courts' interpretation of contractual intent is reasonable and well-reasoned.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fair trial rights contractual intent ordinary courts review legal interpretation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 2
2005, podané z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst.
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 2, Paragraph 3
2005, podané z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst.
Constitution of the Czech Republic, Article 95
Constitution of the Czech Republic, Article 90
Convention on the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, Article 6, Paragraph 1
Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, Section 43, Paragraph 2, Letter a)
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Jasná 1513, zastoupené JUDr. Petrem Čunderlíkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Štěpánská 23, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007 čj. 32 Odo 1364/2006-64 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005 čj. 4 Cmo 192/2004-42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2007 se CYNDIcate AK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4 (dále též "stěžovatelka" nebo "žalovaná") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v právní věci společnosti ONYX company, s. r. o., se sídlem v Praze 7 (dále též "žalobkyně").

II. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Cm 246/2003 vyplývají následující skutečnosti.

Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 156 183,- Kč z titulu smluvní pokuty, resp. úroku z prodlení.

Dne 30. 6. 2004 Městský soud v Praze rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 12 531,90 Kč (výrok I.) a žalobu v částce 143 651,- Kč, představující smluvní pokutu, zamítl (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Dne 15. 6. 2005 Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil napadený výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 143 651,- Kč (výrok I.) a na nákladech řízení částku 34 150,- Kč (výrok II.). Současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 36 928,- Kč (výrok III.).

Nejvyšší soud dne 20. 9. 2007 dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2005, podané z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., zamítl jako nedůvodné.

III. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že Vrchní soud v Praze jí uložil svým rozhodnutím platební povinnost nemající oporu v platném právu, čímž porušil základní právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a článek 2 odst. 2 a 3 Listiny. V podstatné části zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, skutkové okolnosti a polemizovala se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu.

IV. Ústavní soud se dále seznámil s obsahem vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Cm 246/2003 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

K tvrzení stěžovatelky o porušení článku 95 odst. 1 Ústavy Ústavní soud uvádí, že citovaný článek sám o sobě subjektivní veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládá, neboť (spolu s článkem 90 Ústavy) obsahuje především institucionální záruku soudní pravomoci, dělby moci a nezávislosti soudů a soudců [srov. nález

IV.ÚS 285/02

, Sb.n.u., sv. 30, str. 193 (195-6)].

K namítanému porušení článku 2 odst. 2 Listiny (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 3 Ústavy), zakotvujícího omezení státní moci zákonem, nutno připomenout, že zmíněné články subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo [srov. nález

IV. ÚS 690/01

, Sb.n.u., sv. 29, str. 417; nález

IV.ÚS 223/04

, Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (323)].

Obdobně ani článek 2 odst. 3 Listiny (jemuž obsahově odpovídá článek 2 odst. 4 Ústavy) subjektivní samostatné veřejné ústavně zaručené základní právo stěžovatelky nezakládají a nelze se jich dovolávat přímo. Uvedené články garantují autonomii vůle a svobodného individuálního jednání, jak podrobněji rozvedl Ústavní soud v odst. 23. a násl. svého nálezu ze dne 27. 7. 2007

sp. zn. I. ÚS 557/05

(uveřejněno ve volně přístupné databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://www.judikatura.cz).

Stěžovatelka se dovolávala práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.".

Podstatou její argumentace byl nesouhlas se způsobem, jakým obecné soudy vyložily projev vůle účastníků smluvního vztahu, tj. s právním posouzením civilního sporu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález

III. ÚS 31/97

, Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [nález

III.ÚS 23/93

, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek, včetně způsobu, jakým byly provedeny důkazy, bylo spravedlivé.

Vztáhnuv shora uvedené obecné principy na projednávaný případ dospěl Ústavní soud k závěru, že postup odvolacího soudu vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v daném případě postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Rozhodnutí obou obecných soudů pak v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. února 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu