Constitutional Court dismisses appeal claiming violation of right to court protection regarding provisional custody measures.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding provisional custody measures for her minor daughter. The applicant argued that the courts violated her right to court protection and other fundamental rights by denying her request for specific visitation arrangements during summer holidays. The court ruled that it cannot review the factual basis for provisional orders and found no evidence of unconstitutional procedure or arbitrary decision-making by the lower courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: The Constitutional Court lacks jurisdiction to examine the factual conditions for provisional measures and may only assess compliance with statutory procedures, dismissing complaints where lower courts adequately reasoned their decisions without violating fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. S., zastoupené JUDr. Lenkou Pavlovou, PhD., advokátkou se sídlem advokátní kanceláře v Praze 8, Sokolovská 42, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 6. 2007, č. j. P 163/2005-1530 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2007, č. j. 35 Co 419/2007-1880, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2007, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (označených jako rozsudky, sic se jedná o usnesení) pro jejich nezákonnost, neboť v řízení předcházejících jejich vydání došlo k porušení základních práv stěžovatelky, zejména pak práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále pak stěžovatelka namítá též porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny stanovící, že státní moc lze uplatňovat pouze v případech a mezích stanovených zákonem a porušení ustanovení čl. 4 Listiny podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích jen při zachování základních práv a svobod, meze základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky, při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmí být zneužívána k jiným účelům, než pro které jsou stanovena. Stěžovatelka uvádí též porušení ustanovení čl. 1 Listiny, které stanoví svobodu a rovnost všech lidí v důstojnosti i právech, čl. 3 Listiny zaručujícího, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, čl. 7 Listiny zaručujícího nedotknutelnost osoby a jejího soukromí včetně čl. 8 Listiny, který garantuje každému osobní svobodu, dále pak porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 32 Listiny.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se návrhem domáhala vydání předběžného opatření, podle kterého by styk její nezletilé dcery Jany S. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "nezletilá") s otcem L. Ch. (dále jen "otec") a babičkou E. Ch. (dále jen "babička") zůstal po dobu letních prázdnin, t. j. od 30. 6 . 2007 do 2. 9. 2007, neupraven. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "soud prvního stupně") usnesením ze dne 18. 6. 2007, č. j. P 163/2005-1530, návrh na vydání předběžného opatření zamítl (výrok I.) a nařídil předběžné opatření, podle kterého je stěžovatelka povinna předat nezletilou do péče fakultní nemocnice v Motole, Dětské psychiatrické kliniky (dále jen "nemocnice), a to následující den po doručení tohoto usnesení s tím, že stěžovatelka, otec a babička jsou oprávnění se s nezletilou stýkat za podmínek a v rozsahu stanovených tímto nařízením (výrok II.). Dále pak soud prvního stupně zahájil řízení o změnu výchovy nezletilé (výrok III.), ustanovil nezletilé opatrovníkem k zastupování v řízení o změnu výchovy Městskou část Praha 8 (výrok IV.), ustanovil MUDr. G. L. a Mgr. M. P. znalci z oboru psychologie (výrok V. a VI.), uložil oběma znalcům podat do 60 dnů společný znalecký posudek (výrok VII.) a stěžovatelce a otci uložil se znalci spolupracovat (výrok VIII.). Proti výrokům I. a II. podala stěžovatelka odvolání. Proti výrokům II. a IV. podala odvolání též nemocnice. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "soud II. stupně") usnesením ze dne 21.9.2007, č. j. 35 Co 419/2007-1880, odvolání stěžovatelky proti výrokům I. a II. usnesení soudu prvního stupně a odvolání nemocnice proti výroku II. téhož usnesení odmítl (výrok I.) a ve výroku IV. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.).
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti, tj. zejména zda je ústavní stížnost přípustná a zda byla ústavní stížnost podaná osobou zjevně oprávněnou.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
V projednávané věci stěžovatelka napadla rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním pouze ve výrocích I. a II. S ohledem na tuto skutečnost dospěl ústavní soud k závěru, že co do výroků III. až VIII. usnesení soudu prvního stupně je ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podmínkou tedy je, aby stěžovatel byl přímo účastníkem v řízení před Ústavním soudem, nikoliv tvrzeným účastníkem.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je podána stěžovatelkou a nikoliv její dcerou - nezletilou. V části, ve které se stěžovatelka domáhá ochrany práv své dcery, se proto jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nad to konstatuje, že i kdyby byla ústavní stížnost podána stěžovatelkou jako zákonnou zástupkyní v zastoupení nezletilé, bylo by o namítaném porušení ústavně zaručených práv nezletilé Ústavním soudem rozhodnuto stejně jako bylo rozhodnuto ve vztahu ke stěžovatelce.
Po přezkoumání zbývajících výroků usnesení soudu prvního stupně a též po přezkoumání usnesení soudu druhého stupně, a to již pouze ve vztahu ke stěžovatelce, z hlediska kompetencí daných mu Ústavou dospěl Ústavní soud k závěru, že v tomto zbylém rozsahu a ve vztahu ke stěžovatelce je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost směřuje v uvedeném zbývajícím rozsahu proti rozhodnutím obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky na nařízení předběžného opatření a dále bylo nařízeno předběžné opatření jiné než stěžovatelkou navrhované.
Ve vztahu k předběžným opatřením jde o rozhodnutí, která mají charakter předběžných a dočasných opatření, jež mají do doby konečného rozhodnutí ve věci zatímně zajistit poměry účastníků a zabezpečit, aby nebyl ohrožen výkon vlastního soudního rozhodnutí. Ústavní soud je oprávněn se jen přesvědčit, zda obecný soud při rozhodování o předběžném opatření postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, tj. stanoveným zákonným postupem (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 189/01
; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, č. 178 a usnesení
sp. zn. III. ÚS 394/01
; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 25, č. 10). K přezkumu reálné existence podmínek pro vydání předběžného opatření není Ústavní soud oprávněn. Zákonná úprava postupu při vydávání předběžných opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu osvědčil základní skutečnosti a okolnosti a tyto je soud v rámci řízení o předběžném opatření povinen zvážit. Za porušení práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je třeba považovat postup obecných soudů, které se návrhem na vydání předběžného opatření dostatečně nezabývaly z hlediska zákonných důvodů opravňujících jeho nařízení.
Vycházeje z těchto úvah Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obou obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí či dokonce čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem České republiky (srov. již nález
I. ÚS 68/93
, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, str. 123 a konst. judikatura). Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se okolnostmi rozhodujícími pro vydání předběžného opatření náležitě zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Ústavní soud je nepovažuje v žádném případě za projev libovůle obecných soudů. Za dané procesní situace a podstatě napadených rozhodnutí navíc nelze mít za to, že by vůbec mohlo být porušeno jakékoliv základní právo stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti a dále s ohledem na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo ke stěžovatelkou tvrzeným zásahům do jejích základních ústavně zaručených práv Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu