Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding fair trial rights denied by police investigation and prosecutor's decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Kontext accounting service against the prosecutor's decision to reject the client's appeal. The client argued that the police investigation and the prosecutor's refusal to initiate criminal proceedings violated their right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that no such right exists and that the prosecutor adequately examined the complaint and properly justified their decision to dismiss the case.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; There is no constitutionally guaranteed subjective right for a natural or legal person to have another person criminally prosecuted; the prosecutor's decision to reject a complaint is not a violation of fair trial rights if properly reasoned.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KONTEXT - účetní servis s.r.o., se sídlem Praha 10, Kaňkova 305/28, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Praze 1, Krakovská 25, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 15. 10. 2007, č. j. ZN 1086/2007-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 11. 2007, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala, aby Ústavní soud rozhodl tak, že v záhlaví uvedeným usnesením bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby v záhlaví uvedené usnesení zrušil.
Z usnesení Okresního státního zastupitelství Brno - venkov ze dne 15. 10. 2007, č. j. ZN 1086/2007-33 (dále jen "napadené rozhodnutí") vyplývá, že v důsledku oznámení stěžovatelky bylo orgány Policie ČR prováděno šetření ve věci podezření ze spáchání trestných činů křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, zneužívání pravomoci veřejného činitele, podvod a pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě. Na základě výsledků šetření policejní orgán věc usnesením ze dne 2. 10. 2007 odložil podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Toto usnesení napadla stěžovatelka stížností.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov napadeným rozhodnutím stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl, neboť v postupu policejního orgánu nezjistil pochybení a pokládal za naprosto zřejmé, že oznamovaným jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty ani jednoho ze shora uvedených trestných činů.
Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdila, že postupem policejního orgánu a napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení spatřuje v tom, že v rámci vyšetřování neměly být prošetřeny všechny okolnosti a provedeny všechny úkony k objasnění skutkového stavu věci a tyto nedostatky pak státní zastupitelství mělo přejít.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že jí učiněné oznámení nenašlo u orgánů Policie ČR kladnou odezvu, jež by se projevila zahájením trestního stíhání proti konkrétním osobám.
Z ustanovení čl. 36 Listiny nelze ovšem odvodit právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, charakteristickým znakem moderního právního státu v kontinentálním evropském pojetí je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu; stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal (srov. např. usnesení II. ÚS 361/96; Sb.n.u., sv. 7, str. 343 a násl.). Žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, tedy neexistuje (srov. usnesení I. ÚS 84/99, Sb.n.u., sv. 14, str. 291 a násl.).
Státní zástupce okresního státního zastupitelství Brno-venkov se nad to dle názoru Ústavního soudu stížností stěžovatelky dostatečně zabýval, posoudil ji dle platných zákonných ustanovení a v napadeném rozhodnutí svůj postup řádně odůvodnil. I proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo ke stěžovatelkou tvrzenému porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, a tak mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2008
Michaela Židlická
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu