Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3306/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.3306.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as ordinary courts correctly interpreted civil code without violating fundamental rights.

Numero d'incarto I.ÚS 3306/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by AHOLD Czech Republic against lower court rulings denying a search order. The applicant argued that the courts misinterpreted Civil Code Section 672 regarding lease agreements, violating her fundamental rights to equal treatment and a fair trial. The Court ruled that the lower courts applied standard legal interpretation correctly and that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless they exhibit clear unconstitutionality.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may not review ordinary court decisions unless they violate fundamental rights through arbitrary interpretation or lack of reasoning, as the Court's role is limited to ensuring constitutional conformity rather than reinterpreting subordinate laws.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal ordinary court jurisdiction Civil Code interpretation fundamental rights protection search order denial arbitrary interpretation standard constitutional review limits

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Proto byla její ústavní stížnost odmítnuta, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože nesprávným způsobem interpretovaly a aplikovaly zákonná ustanovení.
§ 672 zákona č. 40/1964 Sb.
Obvodní soud nezpochybnil faktickou důvodnost návrhu stěžovatelky, ale konstatoval, že právní úprava § 672 zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku (dále jen obč.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti AHOLD Czech Republic, a. s., se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, zastoupené JUDr. Sášou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Brno, Zatloukalova 35, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 2. 2007, čj. 43 Nc 552/2007 - 7, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2007, čj. 23 Co 178/2007 - 16, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, čj. 28 Cdo 3560/2007 - 26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že jejich postupem byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože nesprávným způsobem interpretovaly a aplikovaly zákonná ustanovení.

Předmětem sporu bylo zamítnutí návrhu stěžovatelky na nařízení soupisu hmotných věcí žalovaného (JVS Jadran, s. r. o.), umístěných v nebytových prostorách obchodní pasáže obchodního centra hypermarketu Hypernova (obec Čestice). Podáním návrhu stěžovatelka usilovala o zajištění své pohledávky, neboť hrozila důvodná obava, že žalovaný dlužník vyklidí nebytové prostory, aniž by dluh stěžovatelce uhradil. Obvodní soud nezpochybnil faktickou důvodnost návrhu stěžovatelky, ale konstatoval, že právní úprava § 672 zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), nedopadá na právní vztah založený smlouvou o podnájmu a návrh stěžovatelky z tohoto důvodu zamítl. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na rovné zacházení a spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s výkladem § 672 obč. zák. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu není výklad podústavních předpisů. To je úkolem obecných soudů. Ústavní soud připustil, že jejich výkladem může dojít k zásahu do ústavně chráněných základních práv jen tehdy, pokud by šlo o výklad, který by byl ve zjevném rozporu s kogentními ustanoveními a šlo by tak o projev libovůle ze strany obecného soudu.

Ani o jeden z těchto případů se nejedná. Právní závěry obecných soudů jsou standardním výkladem práva, který vystihuje podstatu a smysl zákonných ustanovení, která byla v daném případě aplikována. Zásah Ústavního soudu není namístě, protože jako orgán ochrany ústavnosti by mohl (a musel) napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit jedině v situaci, kdyby vykazovala rysy protiústavnosti (např. pro jejich svévolnost, pro nedostatek odůvodnění či z jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených konsolidovanou a všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu; srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 40/93

, usnesení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 116/94

,

IV. ÚS 573/01

,

III. ÚS 280/03

,

I. ÚS 319/03

,

II. ÚS 644/04

,

III. ÚS 86/06

,

III. ÚS 466/06

). Ústavní stížnost je jen projevem její nespokojenosti s výsledkem řízení a nedosahuje ústavněprávní roviny.

Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky, neboť jak ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod a jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti. Sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry obecných soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Proto byla její ústavní stížnost odmítnuta, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu