Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3078/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3078.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of legal interest regarding exector remuneration.

Numero d'incarto II.ÚS 3078/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court exector against a district court's decision on his remuneration. The exector argued that the court's partial award violated his rights by failing to recognize voluntary payment by the debtor, relying on a specific legal interpretation. The court rejected this, stating it lacks jurisdiction to review the correctness of lower court interpretations of non-constitutional law and found no violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has no legal interest in the decision, as the Constitutional Court is not a further instance for reviewing the interpretation of non-constitutional law by ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility court exector remuneration voluntary payment legal interest interpretation of non-constitutional law fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Proto byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta.
čl. 90 Ústavy České republiky
čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
1, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tím bylo zasaženo do jeho základních práv.
čl. 83 Ústavy České republiky
Jak vyplývá z čl. 83 Ústavy České republiky, je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. Petra Kociána, soudního exekutora, se sídlem v Brně, zastoupeného JUDr. Petrem Matějkou, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. září 2007, č.j. 16 Nc 14552/2007-20, za účasti Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. prosince 2007 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Tvrdí, že tímto rozhodnutím byly porušeny čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tím bylo zasaženo do jeho základních práv.

Stěžovatel v postavení soudního exekutora vydal dne 9. července 2007 pod č. j. 037 Ex 644/07-6 příkaz k úhradě nákladů exekuce, které vyčíslil celkovou částkou 14.637 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal námitky povinný. Tvrdil, že soudní exekutor při vydání rozhodnutí postupoval v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem v platném znění (dále jen "ET"), a nálezem Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 8/06

(publikovaným pod č. 94/2007 Sb.), neboť odměna byla vypočtena z vymáhané částky, která však jím byla zaplacena dobrovolně, přímo na účet oprávněného. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Okresní soud v Pardubicích z části námitkám vyhověl a stěžovateli přiznal náhradu nákladů exekučního řízení částkou 7.973 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a uvádí, že postup soudu v této věci je v rozporu s obecně závaznými předpisy upravujícími postup při exekuci. Doložil kopii exekučního spisu a uvedl, že z jeho obsahu jednoznačně vyplývá, že vedlejší účastník plnil až v rámci pravomocně nařízené exekuce, a to v přímém důsledku jeho činnosti, tedy pod tlakem jím vedeného exekučního řízení. Odvolal se na komentář k exekučnímu řádu (Kasíková, M. a spol. Praha: C. H. Beck, 2007), ve kterém je uveden závěr, že exekutor má nárok na odměnu, pokud povinný platí dobrovolně až po té, kdy marně uplynula lhůta stanovená exekutorem v písemné výzvě podle ustanovení § 11 odst. 2 ET. Poukazuje na to, že výzva povinnému byla doručena 19. února 2007 a lhůta k dobrovolnému plnění uplynula 22. února 2007, ten však plnil až 29. května 2007. V této souvislosti se zabývá výkladem pojmu "dobrovolného plnění povinným" ve světle nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 8/06

a dovozuje, že ze samotné skutečnosti, že bylo plněno na účet oprávněného nelze dovozovat, že jde o dobrovolné plnění. Ze skutečnosti, že soud přiznal určitou relevantnost námitkám povinného dovozuje, že došlo k porušení jeho základních práv a to v rozsahu výčtu ustanovení uvedených shora.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (mezi mnohými

sp. zn. III. ÚS 31/97

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 8. N. 66). To platí i pro interpretaci příslušných ustanovení předpisů upravujících náklady exekučního řízení a jejich náhradu. Ústavní soud proto při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo (viz

sp. zn. II. ÚS 259/05

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 40. N. 65. str. 647).

V posuzovaném případě však o takovou situaci nejde. Soud nevyhověl námitkám povinného, který tvrdil, že stěžovatel nemá nárok na odměnu proto, že ve prospěch oprávněného žádné plnění nevydobyl, a proto nemá nárok na odměnu a může požadovat pouze paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za doručení písemností. Naopak stěžovateli náhradu přiznal i když v krácené výši. Svůj postup odůvodnil tím, že v rámci exekuce byly provedeny zatím jen základní úkony vedoucí k vymožení pohledávky, a proto mu přiznal za analogického použití ustanovení § 11 odst. 3 ET odměnu pouze v základní výši. Svůj postup odůvodnil nálezem Ústavního soudu

sp. zn. Pl.ÚS 8/06

, ve kterém je vyjádřen názor, že odměna exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti na výši vymoženého plnění, ale měla by odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce.

Stěžovatel pouze polemizuje s právním názorem soudu na základě toho, že zastává jiný právní názor. Okresní soud své rozhodnutí náležitě zdůvodnil a své závěry opřel o skutečnosti zjištěné v řízení. Stěžovatel vychází ze stejných skutkových zjištění, ale po právní stránce je posuzuje jinak. Ústavní soud však není další instancí v soustavě obecných soudů. Jak vyplývá z čl. 83 Ústavy České republiky, je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tudíž oprávněn posuzovat správnost výkladu podústavního práva. K tomu jsou věcně příslušné obecné soudy, do jejichž pravomoci nemůže zasahovat, jinak by sám porušoval Ústavu. Ústavní stížnost není opravným prostředkem proti rozhodnutí obecných soudů a nemůže být takto vnímána ani tam, kde další opravný prostředek procesní pravidla neumožňují.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud poznamenává, že výklad ustanovení upravujících náhradu nákladů exekučního řízení, tak jak ji v posuzovaném řízení provedl Okresní soud v Pardubicích a podrobně rozebral v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je zcela v souladu s názorem Ústavního soudu vyjádřeném v citovaném nálezu

Pl. ÚS 8/06

. V jeho právní větě je mimo jiné uvedeno, že Ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet pouze z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet i složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. V intencích této právní věty obecný soud vyložil platné znění obecně závazného předpisu upravujícího odměnu exekutora. Takový postup není způsobilý zasáhnout do základních práv, neboť odpovídá náhledu Ústavního soudu, jak by měl být tento předpis nejen upraven, ale i obecnými soudy vykládán.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv, neboť jak ověřil Okresní soud v Pardubicích rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny. Jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jeho závěrem, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Proto byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2008

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu