Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2165/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.2165.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding appellate court's calculation of litigation costs as not violating fundamental rights.

Numero d'incarto II.ÚS 2165/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by an appellant against the appellate court's decision on litigation costs. The appellant argued the court miscalculated the fees for both trial phases, while the opposing party deemed the complaint baseless. The court ruled that such disputes generally do not reach the threshold of violating fundamental rights and fall within the exclusive domain of ordinary courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Disputes over litigation costs are not presumed to violate fundamental rights unless they involve obvious and unjustified deviation from established standards of interpretation.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs fundamental rights appellate court ordinary courts jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
§ 142 odst. 2 o. s. ř.
§ 142 odst. 2 o. s. ř. a své rozhodnutí velmi podrobným způsobem odůvodnil (str.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti I. B., právně zastoupeného Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem Chmelova 357/2, Hradec Králové, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 21 Co 369/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s odkazem na porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost směřuje pouze proti výrokům odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že odvolací soud v napadeném rozsudku nesprávně vypočetl náhradu nákladů řízení, která měla být za obě fáze sporu (tj. řízení v I. stupni i odvolací řízení) hrazena mezi účastníky řízení.

Krajský soud jako soud odvolací změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že zamítl žalobu na částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení, a o náhradě nákladů rozhodl tak, že žalovanému (stěžovateli) bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 66 376 Kč a žalobkyni bylo uloženo zaplatit stěžovateli částku 15 083 Kč. Stěžovatel s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení nesouhlasí a v ústavní stížnosti uvádí jiný výpočet náhrady nákladů řízení, který je podle jeho přesvědčení správný. Současně stěžovatel navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - Krajský soud v Hradci Králové, podle něhož je ústavní stížnost nedůvodná a navrhuje její zamítnutí.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v minulosti dovodil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ( nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou tedy samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům.

K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

II. ÚS 130/98

,

I. ÚS 30/02

,

IV. ÚS 303/02

,

III. ÚS 255/05

); povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí s argumentem, že konkrétním rozhodnutím obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení bylo dotčeno právo na spravedlivý proces, dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poněvadž nemůže jít o nic jiného, než o zpochybnění výkladu a aplikace práva, resp. příslušných procesněprávních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.

V posuzovaném případě však Ústavní soud žádný z těchto předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Odvolací soud o nákladech řízení rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a své rozhodnutí velmi podrobným způsobem odůvodnil (str. 6-7 rozsudku). Argumentace stěžovatele uvedená v ústavní stížnosti je právě jen a pouze argumentací zaměřenou na výpočet náhrady nákladů řízení, aniž by však tuto problematiku posunula do ústavněprávní roviny. Úkolem Ústavního soudu není v žádném případě přepočítávat výši náhrady nákladů, pokud s ní jedna ze stran řízení nesouhlasí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Ústavní soud nevyhověl ani stěžovatelovu návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, neboť k němu neshledal důvod podle ust. § 79 odst. 2 cit. zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu