Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2135/07 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2135.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming civil court ignored transport passenger rights and procedural fairness.

Numero d'incarto III.ÚS 2135/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a passenger against a first-instance court judgment ordering him to pay metro fares and litigation costs. The complainant argued that the lower court violated his constitutional rights by failing to address his claims regarding the transport operator's refusal to allow him to board without a ticket. The court rejected these arguments, noting that the factual basis was not effectively challenged and the lower court's legal reasoning did not deviate from established judicial standards.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83, 87 odst. 1 písm. d); Ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu je zjevně neopodstatněná, pokud skutková základna není napadána a právní názory soudu nevybočují z praxe.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal civil procedure review transport passenger rights unjustified constitutional appeal judicial reasoning standards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") , rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst.
Listina základních práv a svobod čl. 4 odst. 1
Listina základních práv a svobod čl. 36 odst. 1
Ústava České republiky čl. 95 odst. 1
Ústava České republiky čl. 96 odst. 1
Ústava České republiky čl. 83
Ústava České republiky čl. 87 odst. 1 písm. d)
Občanský zákoník § 760 a násl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencová 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 24 C 1782/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel (posléze zastoupen advokátem) domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, jež vydal soud prvního stupně v jeho občanskoprávní věci. Stěžovateli jím byla uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.) jízdné na lince metra A (8,- Kč) a přirážku k jízdnému (800,- Kč), jakož i uhradit mu náklady řízení (4.438,00,- Kč).

Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a v čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy"). K porušení těchto práv mělo dojít tím, že obvodní soud se nezabýval jeho tvrzeními a nevyrovnal se s nimi ani v odůvodnění svého rozhodnutí; zdůrazňuje, že při výkonu práva přepravy dle § 760 a násl. obč. zák. není dopravce oprávněn z jakéhokoliv důvodu přerušit přepravu, zejména pak bránit ve volném pohybu na nástupišti, což kontrolor žalobce udělal, a dále že ze zákona nevyplývá ani povinnost podrobit se kontrole "na úkor" práva na přepravu. Napadeným rozhodnutím proto obvodní soud dospěl k "nesprávnému" závěru, že se nemohl prokázat platným jízdním dokladem; jízdenku měl a prokázat se jí mohl, což v řízení uváděl, nepřistoupil však na požadavek, aby přepravu přerušil.

Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není proto součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není povolán k přezkumu správnosti jejich rozhodnutí z hledisek podústavního práva. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") , rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

O takový případ se jedná i v nyní posuzované věci.

Skutkovou základnu, z níž obecný soud vycházel, stěžovatel efektivně nenapadá; jeho námitky zcela míjí prostor, jenž byl - z hledisek relevantního právního posouzení věci - rozhodný. Co do právních názorů, které obecný soud uplatnil, nemůže být výhrad rovněž, neboť platí, že z výkladových a aplikačních standardů soudní praxe zjevně nevybočují. Úvahy stěžovatele, založené na údajně oprávněném odepření povinnosti podrobit se kontrole jízdního dokladu, založeném na nesouhlasu "s přerušením přepravy", neobstojí ani z pohledu podústavního práva, natožpak aby jim bylo možno připínat relevanci ústavněprávní.

Vzhledem k řečenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle zmíněného ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu