Constitutional Court dismisses appeal for stay of execution due to exhaustion of remedies via Supreme Court appeal.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the associated request for a stay of execution filed by a defendant sentenced to deportation. The petitioner argued that deportation violated his family rights, but the Court found the appeal inadmissible because he had not exhausted all available legal remedies. Specifically, the Court held that the principle of subsidiarity requires individuals to first utilize the Supreme Court's extraordinary appeal before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including the Supreme Court's extraordinary appeal.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2008 o ústavní stížnosti M. B. A. F., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem, AK Kloknerova 2212/10, 148 00 Praha 4 - Chodov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 6 To 342/2007, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti žádá stěžovatel odklad vykonatelnosti a následné zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tím, že jím byla porušena jeho práva zakotvená v článcích 7 odst. 1, 10 odst. 2 a 32 Listiny základních práv a svobod a v článku 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 40/2007, ze kterého zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 16. 6. 2007, č. j. 7 T 40/2007-47, byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona. K odvolání státní zástupkyně v neprospěch stěžovatele Městský soud v Praze v ústavní stížnosti napadeným rozsudkem zrušil výrok o trestu obsažený v rozsudku soudu prvního stupně a znovu rozhodl tak, že se stěžovatel odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně a k trestu vyhoštění na deset let. Dne 31. 10. 2007 se stěžovatel proti rozsudku soudu druhé instance dovolal k Nejvyššímu soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že uložení trestu vyhoštění je v rozporu se zájmem na spojování rodin, neboť má na území České republiky dceru a družku, se kterou hodlá uzavřít sňatek. Má zájem se stýkat se svou nezletilou dcerou a zamýšlí podat návrh na svěření dcery do jeho výchovy.
Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí.
Jinými slovy, podstatným znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita v poměru k opravným prostředkům dostupným v rámci obecného soudnictví. Je tomu tak proto, že nejenom Ústavní soud, ale primárně obecné soudy jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům náležejícím jednotlivcům (srov. článek 90 Ústavy). Subsidiarita ústavní stížnosti má rozměr materiální a formální. Jednak se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků v soustavě obecných soudů, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti. Současně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, neboť Ústavní soud nemůže vykročit z role posledního útočiště osob přesvědčených o dotčení jejich ústavně zaručených práv a zkoumat jejich námitky, aniž by k poskytnutí ochrany jejich právům nejdříve nedal prostor obecným soudům. V subsidiaritě ústavní stížnosti se tedy rovněž realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (zde Nejvyšší soud), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci (srov. usnesení III. ÚS 724/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V projednávané věci stěžovatel podal souběžně ústavní stížnost s dovoláním, přičemž posouzení přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku v daném případě nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu. Možnost stěžovatele podat ústavní stížnost po skončení dovolacího řízení tedy není nijak ohrožena, což by ostatně nebyla ani v případě, že by přípustnost dovolání byla odvislá od uvážení Nejvyššího soudu, protože i tehdy by byl stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti poté, co by jeho dovolání bylo odmítnuto. Jediným předpokladem pro následnou přípustnost ústavní stížnosti je skutečnost, že dovolání bylo podáno řádně, tedy především včas a obsahuje náležitosti vyžadované příslušnými ustanoveními trestního řádu. Není důvodu pro to, aby Ústavní soud v dané věci paralelně rozhodoval či vyčkával rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť - jak již bylo uvedeno - cesta stěžovatele k Ústavnímu soudu není nijak uzavřena, ale naopak podání ústavní stížnosti je případné teprve ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o dovolání.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj