Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2338/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2338.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of substantiation and exceeds review scope.

Numero d'incarto IV.ÚS 2338/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two parties against lower court rulings on property ownership. The applicants argued that the courts violated their right to a fair trial, but the Court found the complaint lacked specific factual grounds and failed to substantiate its legal claims. Consequently, the Court ruled that it cannot re-evaluate factual findings or legal errors unless they are obviously arbitrary, thereby upholding the lower courts' decisions.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be substantiated with specific facts demonstrating a violation of fundamental rights, and the Constitutional Court's review is limited to ensuring decisions are not arbitrary or clearly unreasonable, not to re-evaluate factual findings or legal errors.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint substantiation requirements fair trial rights scope of review arbitrary decision property ownership dispute lower court error

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti 1) J. J. a 2) M. J., obou zastoupených JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Klatovech 1, Randova 204, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006, čj. 13 Co 528/2006-162, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 8. 2006, čj. 6 C 187/2005-136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 8. 9. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2007 se J. J. a M. J. (dále též "stěžovatelé" případně "žalobci") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (přičemž v petitu ústavní stížnosti rozhodnutí krajského soudu nesprávně označili jako "usnesení"), vydaná v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti.

II. Z odůvodnění ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí obecných soudů a vyžádaného spisu Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 6 C 187/2005, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2005 se žalobci proti žalovaným 1) MVDr. J. S. a 2) obci Čachrov domáhali určení, že vlastníkem stavební parcely č. 1/1 v katastrálním území Kunkovice u Čachrova je obec Čachrov, neboť smlouva o převodu vlastnictví z 2. žalované na 1. žalovaného je neplatná.

Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 9. 2005, čj. 6 C 187/2005-50, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Dne 28. 4. 2006 Krajský soud v Plzni k odvolání žalobců usnesením čj. 13 Co 88/2006-88 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 3. 8. 2006, čj. 6 C 187/2005-136; žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. - IV.).

Dne 12. 12. 2006 Krajský soud v Plzni k odvolání žalobců rozsudkem čj. 13 Co 528/2006-162 rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl jako nepřípustné usnesením ze dne 25. 6. 2007. V odůvodnění mj. poukázal na judikaturu týkající s aplikace ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích.

III. V ústavní stížnosti stěžovatelé zrekapitulovali dosavadní průběh řízení před obecnými soudy a tvrdili, že nalézací a odvolací soud svými rozhodnutími porušily základní právo na spravedlivý proces podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva zaručená v článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy.

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout z následujících důvodů.

K velmi stručné ústavněprávní argumentaci obsažené v odůvodnění ústavní stížnosti Ústavní soud podotýká, že stěžovateli citovaný článek 11 odst. 1 Listiny, stejně jako článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, zaručují základní právo na ochranu a pokojné užívání majetku (a nikoliv - jak nesprávně uvádí stěžovatelé - základní právo na spravedlivý proces). Toto základní právo stěžovatelů nemohlo být v řízení před obecnými soudy porušeno, neboť předmětem řízení nebyl majetek stěžovatelů.

Základní právo na spravedlivý proces zaručuje článek 36 odst. 1 Listiny, resp. článek 6 odst. 1 Úmluvy. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí obecných soudů ani z obsahu vyžádaného spisu okresního soudu však - kromě přesvědčení stěžovatelů, že jejich žalobě mělo být vyhověno - nevyplývá nic, co by projednávanou věc posunovalo do roviny ústavněprávní. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že z vymezení obsahu ústavní stížnosti v ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nutno dovodit, že z hlediska naplnění jejich náležitostí nepostačuje pouhé formální uvedení některého z ustanovení zaručujících základní právo či svobodu odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podané ústavní stížnosti tvrzen a odůvodněn konkrétními skutečnostmi, které jsou stěžovateli spatřovány jako porušující základní právo či svobodu. Těmto požadavkům ústavní stížnost stěžovatelů nedostála. Vytýkat takto naznačené vady ústavní stížnosti s požadavkem jejich odstranění pod případnou pohrůžkou odmítavého rozhodnutí dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nepovažoval však Ústavní soud za potřebné; vzhledem k tomu, že ostatní podklady rozhodné pro závěr o neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti tuto dostatečným způsobem prokazovaly, byla by výzva k odstranění vady návrhu očividným formalismem neschopným přinést pro ochranu základních práv stěžovatelů cokoliv pozitivního.

Ústavní soud konstatuje, že v rámci hodnocení spravedlivosti řízení před obecnými soudy mu nepřísluší, aby se zabýval tvrzenými omyly v posouzení skutků a právními omyly, jichž se údajně obecné soudy dopustily, snad kromě případů, kdy je prima facie zřejmé, že tyto omyly by mohly vést k porušení základních práv a svobod chráněných Listinou či Úmluvou. Jinak řečeno, pravomoc Ústavního soudu přezkoumávat správnost skutkových zjištění, výkladu a aplikace právních předpisů obecnými soudy, je omezená; jeho funkcí není nahrazovat obecné soudy, nýbrž ujistit se, že rozhodnutí těchto soudů nejsou poznamenána libovůlí nebo nejsou jinak zřetelně nerozumná. Taková pochybení však v daném případě nezjistil. Pokud obecné soudy svá zjištění v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnily, což se ve věci stěžovatelů dle názoru Ústavního soudu stalo, není úkolem Ústavního soudu toto jejich zjištění znovu přehodnocovat.

Rozhodnutí okresního i krajského soudu byla přijata v rámci kontradiktorního řízení, během něhož byli stěžovatelé právně zastoupeni advokátem, mohli předkládat stanoviska a navrhovat důkazy, které považovali za nutné, jakož i argumenty na podporu svých tvrzení. Ústavní soud ovšem není další soudní instancí, která by meritorně měla znovu podrobit předmětnou spornou věc dalšímu zkoumání. Odlišuje-li se právní názor stěžovatelů od názoru vysloveného obecnými soudy, neznamená to ještě porušení základního práva na soudní ochranu, resp. na spravedlivý proces. To, že obecné soudy žalobě nevyhověly a stěžovatele zavázaly k náhradě nákladů řízení, nelze označit za postup, jenž by byl s právem na spravedlivý soudní proces v rozporu, a to zvláště za situace, kdy nelze žádnému z obecných soudů vytknout, že by své rozhodnutí řádně nezdůvodnil [srov. nález

IV.ÚS 223/04

, Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (325)].

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu