Constitutional court annuls administrative court's refusal to award legal representation costs to a successful litigant.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled the administrative court's decision denying the plaintiff legal representation costs. The plaintiff successfully challenged eighteen administrative decisions but was denied attorney fees because the court claimed they were already covered in a separate case or deemed unnecessary. The court ruled that denying costs to a fully successful party based on such arguments violated the principle of a fair trial and exceeded the scope of state power.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 60 odst. 1 s. ř. s.; čl. 2 odst. 2 Listiny; čl. 36 odst. 1 Listiny: When an administrative court denies legal representation costs to a fully successful litigant using arguments not found in the law or based on prior proceedings, it violates the principle of a fair trial and exceeds the scope of state power.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Náhrada nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 19. prosince 2007
sp. zn. III. ÚS 455/07
ve věci ústavních stížností stěžovatele R. D. proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 12. 2006 č. j. 5 Ca 182/2005-41 a ze dne 17. ledna 2007 č. j. 5 Ca 178/2005-42, jimiž nebyla stěžovateli přiznána náhrada nákladů právního zastoupení.
I. Ústavní stížnosti zapsané pod
sp. zn. III. ÚS 455/07
a
sp. zn. III. ÚS 610/07
se spojují ke společnému řízení s tím, že obě věci jsou nadále vedeny pod
sp. zn. III. ÚS 455/07
.
II. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006 č. j. 5 Ca 182/2005-41 a ze dne 17. 1. 2007 č. j. 5 Ca 178/2005-42 se ve výrocích o nákladech řízení (sub. II) zrušují.
Odůvodnění
Dvěma samostatnými ústavními stížnostmi se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud pro porušení čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil výroky o nákladech řízení, obsažené v záhlaví označených rozsudcích Městského soudu v Praze (dále též "městský soud").
Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se stěžovatel domáhal zrušení celkem sedmnácti rozhodnutí žalovaného Celního ředitelství Praha vydaných v celním řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2005 č. j. 5 Ca 151/2005-16 vyloučil jednotlivé dílčí žaloby k samostatnému projednání [§ 39 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.")], jelikož seznal, že "s ohledem na potřebu přehlednosti řízení" by společné řízení "nebylo vhodné". Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 22. 3. 2005 č. j. 10874/03-21/7 pak byla zapsána pod sp. zn. 5 Ca 182/2005 a žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 15. 3. 2005 č. j. 10874/03-21/3 pod sp. zn. 5 Ca 178/2005.
Napadenými výroky správní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci (stěžovateli) na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, odpovídající uhrazenému soudnímu poplatku; ač odkázal na ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a stěžovatele pokládal za účastníka, jemuž svědčí plný úspěch ve věci, nepřiznal mu náhradu nákladů advokátního zastoupení zčásti proto, že mu náhrada byla již přiznána v jiné věci (ve výši 2 558,50 Kč za dva úkony právní služby - převzetí věci a sepsání žaloby po 1 000 Kč a dva paušální poplatky po 75 Kč, plus 19 % DPH), zčásti proto, že tyto náklady neshledal důvodně vynaloženými (jmenovitě replika k vyjádření žalovaného).
S rozhodnutími městského soudu o nákladech řízení stěžovatel nesouhlasí a poukazuje na to, že kromě zaplacení odpovídajícího soudního poplatku učinil jeho zástupce k výzvám městského soudu řadu procesních úkonů, jež po vyloučení věcí k samostatnému projednání měly být i náhradově zhodnoceny. Městský soud podle stěžovatele nerespektoval fakt, že jako žalobce měl ve věci plný úspěch, a příslušelo mu tudíž právo na náhradu nákladů, které v tomto řízení důvodně vynaložil. Ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s. sice umožňuje z důvodu zvláštního zřetele hodných výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů nepřiznává, avšak k tomuto argumentu se městský soud neuchýlil a takové důvody zde ani neexistovaly; nepřiznat náhradu nákladů právního zastoupení s odůvodněním, že tak bylo učiněno již v jiném řízení, zákonná úprava neumožňuje, a to i když "jeho účastníky jsou zcela shodné osoby". Napadená rozhodnutí trpí též nedostatkem řádného, srozumitelného a obsahově koherentního odůvodnění náhradových výroků, a v této souvislosti stěžovatel odkazuje na konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová ve vyjádřeních k ústavním stížnostem napadené výroky obhajovala a doplnila je zdůrazněním okolností, jež soud pokládal v dané souvislosti za významné.
V replice na zaslaná vyjádření městského soudu setrval stěžovatel na svých tvrzeních, předestřených již v ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti jsou co do svého obsahu totožné a směřují proti rozhodnutím vydaným ve věcech, jejichž skutkový základ i právní aspekty jsou shodné, byly z důvodu hospodárnosti řízení v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ustanovením § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí.
Jelikož od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud se souhlasem účastníků od jednání upustil (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Klíčové je, že posuzované ústavní stížnosti se jak z hlediska vymezení subjektového, tak rozhodné materie, jakož i otevřeného výkladového sporu zcela identifikují se stěžovatelovými stížnostmi, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to jmenovitě nálezy
sp. zn. II. ÚS 456/07
ze dne 20. 9. 2007 (N 146/46 SbNU 435),
sp. zn. I. ÚS 460/07
ze dne 10. 7. 2007 (N 109/46 SbNU 3),
sp. zn. I. ÚS 462/07
ze dne 7. 6. 2007 (N 94/45 SbNU 343),
sp. zn. II. ÚS 459/07
ze dne 7. 8. 2007 (N 123/46 SbNU 163),
sp. zn. III. ÚS 458/07
ze dne 2. 8. 2007 (N 120/46 SbNU 133),
sp. zn. II. ÚS 605/07
ze dne 26. 7. 2007 (N 118/46 SbNU 117),
sp. zn. IV. ÚS 607/07
ze dne 16. 10. 2007 (N 163/47 SbNU 161) a
sp. zn. IV. ÚS 461/07
ze dne 14. 11. 2007 (N 194/47 SbNU 549).
Ve všech těchto věcech Ústavní soud ústavním stížnostem stěžovatele vyhověl a napadené nákladové výroky správního soudu zrušil.
Jelikož jsou tato rozhodnutí účastníkům daného řízení (jakož i účastníku vedlejšímu) známy, je nadbytečné reprodukovat jak rozhodné skutkové a právní okolnosti, tak i konkrétní právní závěry, na jejichž základě Ústavní soud již rozhodl. To je významné potud, že se tyto závěry uplatní i v dané věci; není totiž důvodu se od nich zde jakkoliv odchýlit, neboť závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy zásadně dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.
Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí městského soudu tedy trpí stejným ústavněprávním deficitem, který byl identifikován v jiných věcech týchž účastníků, pročež na příslušná (výše označená) rozhodnutí Ústavního soudu, resp. jejich odůvodnění zde postačí již jen odkázat.
Stojí za připomenutí jen vůdčí názor, že nepřiznal-li správní soud v samostatně vedeném řízení úspěšnému stěžovateli (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) náhradu nákladů advokátního zastoupení s odůvodněním, že "tyto náklady již byly uhrazeny v jiném řízení, vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc (čl. 2 odst. 2 Listiny), neboť použil argument v zákoně neobsažený a neočekávatelný z hlediska předchozího postupu". Pak "nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny zasáhl do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny".
Stejně jako tam, i zde tudíž Ústavní soud ústavním stížnostem vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ve výroku II zrušil.