Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2844/07 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2844.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to unexhausted appeal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 2844/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a district court judgment ordering him to pay a debt. The applicant argued that the court's failure to serve the judgment and appoint a guardian violated his fundamental rights, while the court noted an ongoing appeal process. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically the pending appeal, thereby violating the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including pending appeals, as the Constitutional Court must wait for ordinary courts to address the case.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle subsidiarity of constitutional review pending appeal proceedings fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka řízení soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, ve věci navrhovatele B. J., právně zastoupeného Mgr. Radkem Hladinou, Římská 36, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. 8. 2001, č.j. 3 C 46/2001-24, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 5. 11. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku okresního soudu. Své podání spojil stěžovatel s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Vedlejší účastník se žalobou podanou dne 10. 8. 2000 u Okresního soudu Praha - východ domáhal po stěžovateli zaplacení částky 51.380,- Kč s přísl. Ve věci rozhodl Okresní soud Praha - východ nejprve platebním rozkazem, č.j. Ro 524/2000-6, který se však nepodařilo stěžovateli doručit. Vzhledem k tomu, že v rámci zjišťování pobytu v prosinci 2000 bylo Okresnímu soudu Praha - východ ze strany Obecního úřadu Přezletice sděleno, že se stěžovatel na adrese Přezletice, dlouhodobě nezdržuje a jiný pobyt Okresní soud Praha - východ nezjistil, ustanovil usnesením, č.j. 3 C 46/2001-13, ze dne 2. 4. 2001 stěžovateli opatrovníka, L. J., soudní tajemnici Okresního soudu Praha - východ. Ustanovený opatrovník se ve věci nevyjádřil. Následně rozsudkem Okresního soudu Praha - východ, č.j. 3 C 46/2001-24, ze dne 21. 8. 2001 bylo stěžovateli uloženo uhradit vedlejšímu účastníkovi výše uvedenou finanční částku. Proti rozsudku nepodal opatrovník odvolání a ze soudního spisu se podává, že se ani neúčastnil ústního jednání ve věci konaného dne 21. 8. 2001. Rozhodnutí nebylo stěžovateli nikdy doručováno a nebylo ani pátráno po jeho pobytu.

Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným postupem došlo k zásahu do jeho základních lidských práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Ústavní soud si v předmětné věci vyžádal vyjádření Okresního soudu Praha - východ, z něhož vyplynulo, že soud prováděl v dané věci šetření prostřednictvím Obecního úřadu Přezletice a Policie ČR, Obvodní oddělení v Brandýse nad Labem, zda se stěžovatel zdržuje na adrese svého trvalého bydliště. Obecní úřad Přezletice i Policie ČR shodně sdělili soudu, že se B. J. v místě svého trvalého bydliště dlouhodobě nezdržuje a jeho pobyt není znám. V současné době podal stěžovatel odvolání, kterým se bude soud teprve zabývat, z uvedeného důvodu pak nebyl Ústavnímu soudu předložen požadovaný spis.

III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

V předmětném případě došlo k podání odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto, je tedy zřejmé, že nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky a návrh je tak třeba považovat za nepřípustný. Pokud by Ústavní soud za současné procesní situace přistoupil k věcnému přezkoumání případu, zasáhl by tak do pravomoci příslušného orgánu státní moci, tj. odvolacího soudu. Věcně a místně příslušný odvolací soud se teprve bude muset vznesenými námitkami stěžovatele zabývat a v odůvodnění náležitě vypořádat. V případě, že by se stěžovatel neztotožnil se závěry vyplývajícími z takového rozhodnutí odvolacího soudu, bude na jeho zvážení, jaké právní kroky ve své věci podnikne.

S ohledem na probíhající odvolací řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že by bylo rovněž předčasné vyhovět návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj