Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3301/07 ECLI:CZ:US:2008:3.US.3301.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for non-exhaustion of legal remedies due to unpaid court fees. Stayer failed to exhaust cassation appeal, violating subsidiarity principle. Court rejects constitutional claim as procedural remedy was not properly utilized.

Numero d'incarto III.ÚS 3301/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. M. against a regional court judgment. The applicant had previously filed a cassation appeal but the proceedings were suspended due to non-payment of court fees, preventing a substantive review by the Supreme Administrative Court. The Court ruled that the applicant failed to exhaust all legal remedies required by law, thereby violating the principle of subsidiarity which mandates that constitutional complaints are subsidiary to ordinary legal remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 3: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, as the principle of subsidiarity requires that ordinary procedural means be used first.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint court fees procedural inadmissibility legal remedies Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 3
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem AK se sídlem Velké náměstí 119, 397 01 Písek, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. 12. 2007 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 31. 12. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-99, a to pro porušení článku 2 odst. 3 a článku 4 Ústavy ČR, a dále článku 2 odst. 2 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-99 byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele směřující proti rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2004 č. j. 4721/150/2004.

III. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu).

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-99 obsahuje poučení, že "proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. prostřednictvím soudu podepsaného".

Dotazem u Krajského soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že proti ústavní stížností napadenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-99 podal stěžovatel v souladu s poučením poskytnutým v tomto rozsudku kasační stížnost. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 12. 2007 č. j. 10 Ca 140/2007-115 řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330, shodně rovněž usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 209/01

a

sp. zn. II. ÚS 143/2000

).

Tím, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, v důsledku čehož Krajský soud v Českých Budějovicích řízení o kasační stížnosti zastavil, dopustil se stěžovatel procesního pochybení, které zabránilo tomu, aby se Nejvyšší správní soud kasační stížností stěžovatele meritorně zabýval. Stěžovatel tak vlastním jednáním tento opravný prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval, (řádně) nevyčerpal.

Nevyčerpání procesního prostředku, který jinak zákon k ochraně práva poskytuje (v daném případě kasační stížnosti) zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Protože stěžovatel (řádně) nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu), posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný.

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou, neboť neshledal důvod k postupu podle ust. § 75 odst. 2 cit. zák.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby řízení o kasační stížnosti stěžovatele nebylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, byl by Ústavní soud ze stejného důvodu nucen ústavní stížnost stěžovatele odmítnout, neboť paralelně s řízením o ústavní stížnosti by probíhalo řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu, v jehož rámci by se stěžovatel mohl domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, a proto by bylo v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde správních soudů), aby Ústavní soud do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2008

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj