Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory filing requirements and deadline extensions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicants against bankruptcy proceedings, citing procedural defects in their submission. The applicants failed to comply with mandatory legal representation requirements and did not remove deficiencies from their petition within the statutory 20-day period. The Court rejected the request for a deadline extension, emphasizing that the fixed timeframe must be strictly observed to ensure equal treatment among all petitioners.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 1 lit. a): The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if it fails to meet statutory requirements or deadlines, as extensions are exceptional and cannot grant preferential treatment over other petitioners.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek a) L. M. a b) ARET - LP - CZ s.r.o., se sídlem v Chomutově, Luční 4779, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 Ko 377/2006-721, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2006, č. j. 45 K 61/2002-610, a proti všem souvisejícím rozhodnutím, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelky se svým podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2007, domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl na majetek navrhovatelky b) prohlášen konkurz, jakož i zrušení v záhlaví uvedeného potvrzujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a všech ostatních rozhodnutí souvisejících s těmito rozhodnutími, a to s odkazem na údajné porušení čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") (navrhovatelky především nebyly zastoupeny advokátem ve smyslu ustanovení § 30 cit. zák. a jejich podání mělo neúplný petit), byly navrhovatelky vyzvány k odstranění vad podání v 20 denní lhůtě. Tyto výzvy mimo jiné obsahovaly informaci, že navrhovatelky musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut. Navrhovatelky byly též informovány, že mají v případě potíží s právním zastoupením možnost obrátit se na Českou advokátní komoru v Praze.
Výzva byla doručena oproti podpisu navrhovatelce a) dne 3. 12. 2007 a navrhovatelce b) dne 23. 11. 2007, a tak lhůta k odstranění vad návrhu uplynula navrhovatelce a) dne 27. 12. 2007 a navrhovatelce b) dne 13. 12. 2007.
Dne 3. 1. 2007 byl Ústavnímu soudu doručen přípis navrhovatelky a), kterým zároveň i jako jediná jednatelka navrhovatelky b) žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad do 29. 2. 2008, neboť dne 20. 11. 2007 prodělala operaci ramene a dosud je v pracovní neschopnosti.
Ústavní soud po zvážení konkrétní situace navrhovatelek dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět, neboť považuje lhůtu 20 dnů k odstranění vad za přiměřenou. Přitom vážil, zda v konkrétním případě navrhovatelek bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě navrhovatelky a) nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že se v minulosti již účastníkem řízení před Ústavním soudem stala (řízení vedené pod
sp. zn. I. ÚS 187/06
), a musela jí být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Navíc navrhovatelky podaly svoji žádost o prodloužení lhůty až poté, kdy původní lhůta k odstranění vad marně uplynula.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh, dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout, neboť navrhovatelky neodstranily vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 15. ledna 2008
Stanislav Balík
soudce zpravodaj