Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding landlord rent claim as clearly unfounded and within ordinary court jurisdiction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a tenant against lower court rulings on rent arrears. The tenant argued that courts violated his property rights by failing to order full rent payment and by improperly evaluating evidence. The court rejected this, stating it cannot interfere with ordinary courts' fact-finding or evidence assessment unless they violate constitutional principles, which was not found here.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are clearly unfounded when ordinary courts have properly evaluated evidence and applied the law without violating constitutional principles, as the Constitutional Court cannot substitute its own assessment of facts for that of lower courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. ledna 2008 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2007 č. j. 17 Co 382/2004-248 a Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 9. 2004 č. j. 5 C 354/2002-158, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4, v čl. 36 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky. Uvedl, že se domáhal uložení povinnosti žalované uhradit žalobcům z titulu zvýšeného nájemného částku 15.450,- Kč s příslušenstvím, soud I. stupně po provedeném řízení této uložil pouze povinnost zaplatit poplatek z prodlení ve výši 0,25 % denně z částek, které nebyly v měsíčních platbách nájemného řádně uhrazeny, dále rozhodl o nákladech řízení a povinnosti k úhradě nákladů na účet soudu. V odvolacím řízení pak soud II. stupně rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolání. Stěžovatel v odůvodnění návrhu mj. poukázal na své přesvědčení, že soudy neprovedly všechny potřebné důkazy, nebraly zřetel na rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech a ve výkladu jednoduchého práva došly tak daleko, že odmítly ochránit jeho absolutní vlastnické právo alespoň na úroveň tehdy platného, státem regulovaného nájemného.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně k odvolání prvního žalobce i žalované a důvodně napadené rozhodnutí potvrdil, když shledal, že Okresní soud ve Znojmě rozhodl o částečné opodstatněnosti uplatněného nároku na zvýšené nájemné včetně příslušenství po obsáhlém dokazování, z něhož vyvodil správné právní závěry - o existenci užívacího práva žalované k bytu, o výši oprávněného nároku na zvýšení nájemného, o výši a době plnění žalovanou - se kterými se ztotožnil. V odůvodnění svého rozsudku se pak se všemi v odvolání uplatněnými námitkami vypořádal a lze na ně proto v dalším odkázat. Je třeba dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy České republiky), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumu jejich činnosti, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu - jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. (Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.) V předmětné věci pak nutno konstatovat, že v postupu soudů nebyl rozpor s § 132 občanského soudního řádu shledán, přičemž námitky obsažené v ústavní stížnosti se vztahují právě k rozsahu provedených důkazů a k jejich hodnocení, z něhož soudy učinily své právní závěry.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu