Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3206/07 ECLI:CZ:US:2008:2.US.3206.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair dismissal due to organizational restructuring.

Numero d'incarto II.ÚS 3206/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by an employee against his dismissal for organizational reasons. The applicant argued that lower courts failed to protect his right to a fair process and livelihood, claiming the employer profited from illegal conduct. The court ruled that general courts properly applied labor law principles regarding organizational changes and did not violate constitutional rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court's function is limited to protecting constitutionality; it dismisses complaints as clearly unfounded when lower courts have correctly applied sub-constitutional law without infringing fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal organizational dismissal labor law restructuring fair process violation Constitutional Court jurisdiction unfair labor practice Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
Obecné soudy neposkytly stěžovateli ochranu, přestože zaměstnavatel měl prospěch z vlastního protiprávního jednání, což odporuje principům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
21 Cdo 3338/2006-183
21 Cdo 3338/2006-183, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.
49 Co 281/2004-148
49 Co 281/2004-148 a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13.
7 C 1035/2001-118
7 C 1035/2001-118, takto:

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2008 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. M., zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2007, č. j. 21 Cdo 3338/2006-183, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, č. j. 49 Co 281/2004-148 a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 5. 2004 , č. j. 7 C 1035/2001-118, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podané žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, a tvrdil, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26. odst. 3 Listiny).

Stěžovatel namítal, že přestože dostal výpověď z pracovního poměru z organizačních důvodů, neboť z důvodu racionalizace a efektivnosti bylo jeho místo zrušeno, nezbytnost vykonávané funkce plynula z veřejnoprávních předpisů. Zaměstnavatel dovodil nadbytečnost jen za cenu porušení práva. Obecné soudy neposkytly stěžovateli ochranu, přestože zaměstnavatel měl prospěch z vlastního protiprávního jednání, což odporuje principům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Tuto námitku obecné soudy ani nevypořádaly.

Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 5. 2004, č. j. 7 C 1035/2001-118, Ústavní soud zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 8. 2001 je neplatná, a že pracovní poměr trvá. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, v němž argumentoval shodně jako v ústavní stížnosti.

Krajský soud v Brně odvoláním napadený rozsudek potvrdil svým rozsudkem ze dne 28. 4. 2006, č. j. 49 Co 281/2004-148, kterýžto stěžovatel napadl dovoláním.

Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 18. 10. 2007, č. j. 21 Cdo 3338/2006-183, dovolání stěžovatele zamítl (srov. na www.nsoud.cz/rozhod.php).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelovou stěžejní námitkou (tj. relevancí skutečnosti, že zaměstnavatel neměl po přechodnou dobu k dispozici pracovníka, splňující kvalifikační předpoklady pro výkon jedné z nově kumulovaných pracovních činností), se zabýval jak odvolací, tak dovolací soud. Krajský soud ve svém rozsudku (č. j. 49 Co 281/2004-148, str. 4) konstatoval, že činnost vodohospodáře představovala cca 10 % činností stěžovatelovy pracovní náplně, přičemž ze soudní praxe plyne, že výpovědní důvod dle ust. § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce v tehdy platnému znění lze použít i v případě, že nebyly zrušeny veškeré pracovní činnosti zaměstnance, ale zaměstnavatel nepotřebuje práce vykonávané v původním rozsahu. Dovolací soud ve svém rozsudku (21 Cdo 338/2006-183, str. 8) konstatoval, že rozhodnutí o organizační změně je faktické povahy a soud jej nepřezkoumává z hlediska zásad stanovených pro platnost právního úkonu v ust. § 242 zákoníku práce v tehdy platném znění. Z těchto důvodů nebylo možno spojovat výpověď danou stěžovateli s otázkou, zda zaměstnavatel bude schopen v každém okamžiku dostát povinnostem vyplývajícím z vodního zákona a prováděcí vyhlášky k tomu zákonu. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy posoudily stěžovatelovu věc způsobem ústavně přijatelným.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. ledna 2007

Jiří Nykodým

předseda senátu