Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because ordinary appeal remedies were not exhausted.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint and the associated request for a stay of execution. The petitioner argued against a regional court ruling but had already filed an appeal to the Supreme Court, which remained pending. The court held that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional relief, and since the appeal was not yet decided, the complaint was inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if the applicant has not exhausted all available ordinary legal remedies or if no specific statutory exceptions apply.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 37 Co 26/2004, a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 37 Co 26/2004, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 17. 12. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 37 Co 26/2004. V přípise, doručeném Ústavnímu soudu dne 18. 12. 2007, stěžovatel dále navrhl, aby byla vykonatelnost tohoto rozhodnutí odložena do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv stěžovatelů až v okamžiku, kdy již ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Tyto předpoklady nebyly v projednávané věci splněny, neboť proti napadenému rozhodnutí krajského soudu bylo přípustné dovolání dle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Stěžovatel sice dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podal, nicméně doposud o něm nebylo pravomocně rozhodnuto. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytoval, a současně nebyl dán žádný z důvodů pro aplikaci výjimky ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Je na dovolacím soudu, aby v souladu s ustanovením § 243 občanského soudního řádu posoudil, zda v projednávané věci existují důvody pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj